Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsem byla nevěrná

Někdy se to tak nachomejtne, že se dostanete do takové situace, ze které není úniku, a vy prostě musíte. Musíte být nevěrní!

V úterý jsem si takhle po ránu odskočila na schůzku předem domluvenou. Jako že než začnu pilně pracovat, mrknu se na Karlovo náměstí za jedním panem docentem, co jsem s ním měla naposled rande před čtyřmi měsíci. Pan docent je velkej štramák a mně nedělá žádný problém si před ním bez řečí odložit. No tak jsme se přivítali, já si odložila a on se zanořil do mých útrob. Ku pomoci si vzal dalekohled a taky různé nástroje. No jo, bystrý čtenář už určitě pochopil; pan docent je věhlasným odborníkem na útroby ženské, a jelikož jsou ty moje tak trochu cimprlich, kouká mi do nich častěji, než je obvyklé.

Tentokrát to bylo trochu jinačí. Panu docentovi se něco nezdálo. Odložil dalekohled a odebral se se mnou vedle na ultrazvuk. Dámy jistě znají a pánům hbitě přiblížím, kterak takový ultrazvuk na gyndě vypadá. Vypadá prakticky stejně jako ten váš…abych tak řekla…nástroj z masa a krve, jen tenhle je ze studeného materiálu, asi nějaký kov to je. Nicméně vyšetření je veskrze příjemné a ten, kdo nástroj navrhl, nám ženám rozumí.

  „Pane docente, nemáte chuť se po šichtě odebrat do lesa a koukat do zeleně?“ pravila jsem ke skloněné hlavě odborníkově.

  „Myslíte, že když koukám celý den sem?“ zasmál se pan docent.

  „No…vždyť to musí být hrozný, ten pohled.“

Pan docent se usmíval, ale pak zvážněl a poslal mě k Apolináři, kde  pracuje. No jo…na další kontrolu a na operaci. Našel mi v útrobách něco, s čím se chtěl podělit i s ostatními odborníky, aby i oni viděli, co lze v takové paní Zajícové objevit za skrytou krásu…

Rande se trochu zvrtlo. Do práce jsem ten den nedorazila, zato jsem si to rozdala ještě s několika odborníky a s dalším ultrazvukem. U Apolináře se s tím nemažou. Hned v pátek jsem se měla dostavit nalačno a být připravená na všechno.

Ve středu jsem měla fofry. Musela jsem zmáknout předoperační vyšetření. Krev i moč OK, EKG taky, ale pak se to zadrhlo. Po natočení EKG jsem musela vyčkat, až jistý pan doktor onen záznam popíše… od devíti do jedné hodiny jsem čekala…nejedla jsem, nepila jsem, a takových nás byla plná čekárna. Pan doktor je stařičký, jeho sestra taky, a jak jsem pochopila, s počítačem nejsou kamarádi. Jenže ten den měl tenhle pan doktor službu na popisování…z vedlejších ordinací vykukovaly dvě mladé kolegyně páně doktora a byly zoufalé stejně jako my, čekající pacienti. Nakonec to nevydržely a tajně nám dávaly signály. Když jsme my  bystřejší pochopili, zaklepali jsme - já a jeden pán - na nedobytné dveře a vyžádali si zpět naši dokumentaci. Nerudná sestra nám ji s brbláním vydala a byla to pak otázka několika (!) minut, a já měla můj EKG záznam popsaný. Jakmile to spatřili ostatní čekající, vzali ordinaci pana doktora šturmem. Paní doktorka mi šeptem vysvětlila, že ten den má popisy na starost stařičký pan doktor, a že ví, ale že….pokrčila rameny.

Ve čtvrtek jsem měla v práci fofry, aby po mně zůstal čistý stůl. Tímto děkuji svým drahým kolegům, co musí pracovat i za mě. Děkuju a slibuju, že jsem zpátky co nejdřív!

U Apolináře jsou všichni moc milí. Od kartotékových dam, pomocný personál, sestřičky, až po veškeré pány doktory a doktorky. Nás čekatelek na operaci bylo šest; studentky, mladé paní i babičky. Nemoc si nevybírá...

Sešly jsme se vespolek v pokoji, kde nám bylo každé přiděleno křeslo a stolek. Takový přijímací salón řekla bych.

Všechny jsme se převlékly do nočních košilí a navlíkly si punčochy, zakoupené v lékárně. Nechápu, proč jsem si kromě jiného tak pečlivě holila nohy. Nikdo neměl šanci to ocenit, když byly schované v apartních punčoškách…

Sestřičky se o nás vzorně staraly, všechno nám krásně vysvětlily, byly empatické, a přestože tohle absolvují denně a je to pro ně rutina, chovaly se velmi starostlivě. Já jsem naprosto nebojácná osoba, neboť jsem do dvaceti let bydlela s rodiči přímo v nemocnici, a tak mi je syndrom bílého pláště zcela cizí, na rozdíl od mých dopoledních kolegyň, které se chvěly v obavách z věcí příštích, až mi jich bylo líto.

Na sále mě očekávala krásná paní doktorka a neméně krásný pan doktor anesteziolog. Podali mi ruku, představili se a vysvětlili, cože mi to budou dělat.

  „Pod kontrolou takhle hezkýho pana doktora budu ráda spát,“ prohlásila jsem a všichni na sále se zasmáli. Veselá společnost, to je moje!

Probrala jsem se na pooperačním pokoji. No, trochu to bolelo, to jo, ale dostala jsem kapačku a za dvě hodiny se mohla napít. Mana nebeská! Čaj, a byl fakt dobrý, ne jako typický nemocniční!  Strávila jsem celkem příjemné chvíle povídáním s paní sanitářkou a sledováním cvrkotu na pokoji.

Za další dvě hodiny jsem se se sestřičkou odebrala zpátky do pokoje s křesly a dostala sváču. Housku, sejra a zase čaj. Než si mě mohl pan Zajíc vyzvednout, stihla jsem si ještě s paní sanitářkou skáknout na kafe o patro výš, kde jsem potkala několik čerstvých maminek s miminky v nákupních košících. Všechna  miminka jsem si prohlídla a pochválila. Je to taková naděje, že v nemocnici není jen nemoc, ale i nový život…

No a teď jsem doma, píšu tenhle článek a mám se dobře, jen jsem v očekávání…histologickém očekávání. Chybí mi kousek mých útrob, co ho musí prozkoumat, ale krásná paní doktorka, co mi ho vzala, mi prozradila, že to nevypadá špatně. Takže jsem sice v očekávání, leč v očekávání optimistickém, ne jako před šesti lety…

Aha…nějak jsem zapomněla vysvětlit, jak jsem to myslela s tou nevěrou! Byla jsem nevěrná Bulovce! Spustila jsem se s Apolinářem! Ale Bulovka mi to určitě ráda odpustí, protože stejně jako na Bulovce, tak i u Apolináře jsou skvělí a moc pěkně se starají o nás, co je potřebujeme.

Ať už histologie dopadne, jak chce (pevně doufám, že dobře), jsem neskonale vděčná všem, co o mě tak vzorně pečovali. A že to byl zase fofr, stejně jako tenkrát na Bulovce! Když jsem po operaci sestřičce řekla, že jsou tam všichni moc milí, usmála se a odvětila, že to je snadné, když je milý i pacient. Takže buďme na sebe milí a svět bude hezčí i přes všechna trápení a nemoci…

 

 

 

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 15.5.2017 11:16 | karma článku: 29,26 | přečteno: 1662x
  • Další články autora

Zuzana Zajícová

Jsem žádaná a žádoucí (malé vědecké pojednání)

Je o mě přímo boj. Nevěříte? Podám nyní důkaz a podrobně zpracovanou analýzu. Sběr materiálu je starý tři dny a já se tímto omlouvám, že jsem předchozí cenné materiály průběžně mazala.

6.5.2024 v 9:00 | Karma: 19,43 | Přečteno: 418x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

Ty neumíš hrát šachy??

V divadle se pohybuji veskrze mezi mladými, a jsem tomu ráda. Někdy si dělají z nebohé stařenky srandu, případně nechápou, že neumím hrát šachy.

29.4.2024 v 9:05 | Karma: 27,71 | Přečteno: 664x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

Já i vy máme štěstí

Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.

15.4.2024 v 9:35 | Karma: 33,19 | Přečteno: 1206x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

Jak jsem šla do pekla

...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...

2.4.2024 v 9:37 | Karma: 34,65 | Přečteno: 1881x | Diskuse| Fotoblogy

Zuzana Zajícová

Do tepláků!

Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;

4.3.2024 v 12:42 | Karma: 31,64 | Přečteno: 1314x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  22:48

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie

7. května 2024

Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....

„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců

7. května 2024

Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...

Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci

7. května 2024

Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...

Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  22:48

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby

Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...

  • Počet článků 430
  • Celková karma 29,33
  • Průměrná čtenost 1255x
Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Seznam rubrik