Jak jsou na tom naše děti vlastně s matikou? Jaké jsou rozdíly mezi dívkami a chlapci? Dáváme do vzdělání našich dětí dost peněz? Z čerstvého mezinárodní srovnání PISA vychází naši žáci celkem slušně. S financemi je to ale bída.
Jedna skupina českých učitelů má testování ráda a ta druhá porovnávání dětí nesnáší. Patřím k té první grupě, a tak mě čerstvý průzkum PISA, který otestoval přes 600 tisíc 15letých dětí napříč 79 zeměmi OECD, dost zajímá. Co vlastně říká o českých žácích? Mezinárodní srovnání přináší obsáhlá reprezentativní data. Vybírám sedm zajímavostí, přičemž suchopárná čísla se pokusím polidštit a okořenit to kapkou nadhledu.
Jsme nadprůměrní. Výsledky PISA v matematice v ČR jsou „statisticky významně nad průměrem OECD“. Říká zpráva. Jsme na 22. místě v tabulce ze 79 zemí (se 499 body), což nevypadá nijak špatně a jsme tak v partě těch lepších společně s Německem, Rakouskem nebo Velkou Británií. Začátek žebříčku patří komplet asijským zemím (maximum je 591 bodů u vybraných oblastí Číny), kterým dýchá s odstupem na záda Estonsko (523 bodů), Nizozemsko (519 bodů) a stále lepšící se Polsko (516 bodů). Opěvované Finsko naopak jede dolů a za posledních 12 let se propadlo o 40 bodů. I tak má ale stále slušných 507 bodů a je o pár bodíků nad námi. (Nutno říci, že skluzavek je mezi grafy vícero, ale jsou většinou mírnější než u Finska.)
Hurá. Český pád v matice se zastavil a nabral lehký obrat vzhůru. Křivka proložená grafem má tvar ploché misky a doufejme se, že jsme se už odrazili ode dna. Snad se co nejdříve zase dostaneme na naši původní úroveň 516 bodů, která by byla momentálně srovnatelná s Polskem. Můžeme být ale asi rádi. Průměr OECD totiž říká, že většina zemí směřuje spíš mírně dolů. Je to však zřejmě dáno okolnostmi výzkumu, do kterého byli přibráni nováčci a také horšími výsledky zemí původních.
Chytrolínům všechna čest, ale na Čanga s Wangem nemáme. Nejchytřejších dětí nám v posledních pár letech lehounce přibylo (13 %), zatímco průměr OECD je o chlup níž (11 %). Jde o děti, které umí aplikovat své znalosti, modelovat složité situace, zobecňovat, přesně formulovat svá zjištění a vymýšlet nové postupy. Avšak úroveň některých zemí Asie je od nás na míle daleko (vybrané oblasti Číny až 44 %, Korea 21 %). Nutno ovšem říci, že náhled rodičů v Číně nebo Koreji na vzdělání je dost odlišný od pohledu nás (českých) rodičů. Děti v asijských státech tráví ve škole nebo na vzdělávacích kurzech a na doučování většinu času, a když už jsou doma, dělají úkoly. A pak je tu ještě ekonomické síto, protože v Číně děti z chudých rodin často do školy ani nechodí. Z nám bližších zemí EU jsou na tom nejlépe Nizozemsko (18%) a Estonsko (16%). Podobné výsledky (18 %) jsme přitom měli také, a to ještě před 12 lety. Na druhém pólu je v ČR 20 % nejslabších (mají nejnižší úroveň matematického myšlení, průměr OECD je 24 %).
Anička i Pepík si mohou podat ruce. Kluci a holky jsou na tom v naší kotlině s matematikou stejně. Rozdíl mezi nimi jsou pouhé 4 body (OECD 5 bodů). Kluci naposledy lehce trumfli holky před 6 lety, a to o 12 bodů. Od té doby se rozdíl snižoval. Doufám, že představy o tom, že holky jsou v přemýšlení, v logice a počtech horší, už dávno vzaly za své.
A zase ty peníze…Výsledky PISA (nejen ty matematické) naprosto nekorespondují s vynaloženými prostředky na vzdělávání u nás. Kdo asi ten systém u nás dotuje? Hádat můžete dvakrát. Ve vynakládaných procentech HDP na vzdělávání totiž vycházíme jako chudí příbuzní. Z jiného úhlu pohledu pak můžeme říci, že máme o desítky procent menší náklady na výkon srovnatelný s Německem, Francií, Rakouskem či Islandem. V grafu pod textem jsem schválně vyznačila jen země, které mají v PISA testování 2018 horší výsledky než ČR. Všechny náš stát ve výdajích jasně přeskakují, a to v celém zkoumaném období. Co na to říct?
-
„Kázeň musí byť!“ Neukázněnost českých dětí daleko více než v jiných státech koreluje se sociálním, ekonomickým a kulturním statusem žáka. Kázeň je přitom v hodinách v Česku lepší ve třídách, kde jsou děti ze zvýhodněných socioekonomických poměrů a chodí do veřejné školy ve středně velkém městě do 100 tisíc obyvatel. To je další docela zajímavé zjištění PISA 2018. Rozdíl mezi ukázněností dětí s dobrým a špatným socioekonomickým zázemí (index ESCS) je přitom v ČR jeden z nejvyšších (společně se Slovinskem a Itálií). Tento status také velmi ovlivňuje úroveň matematické gramotnosti.
Málo se radujeme! Čeští učitelé nevykazují takovou radost z práce, jako jejich kolegové z OECD a čeští žáci si neradi konkurují. To jsou poslední dvě zjištění, která mě v PISA zaujala. Zatímco v zemích OECD konkurenci cítí polovina žáků, u nás je to jen 28 %. Že by naše děti byly větší pohodáři? No a pocit z radosti z práce u učitelů v OECD průměrně hlásily tři čtvrtiny žáků, zatímco u nás tohle pozitivum vypozorovala u svých kantorů jen zhruba polovina dotázaných. Myslím, že je to celkem pochopitelné. Problémy, které se na české učitele v posledních letech navalily včetně mediální masírky, se asi někde projevit musí a bohužel se to dostalo i do tříd. Ale také to může znamenat úprk nadšenců od kateder a nebo se prostě čeští učitelé neumí tolik radovat ze své práce.
Ale abych skončila pozitivně. Za tři roky to bude určitě zase o kus lepší. Úkol zní jasně: více bodů v testech, dohonit aspoň Polsko, nasypat víc peněz do škol, ukáznit žáky a vykouzlit úsměv na učitelské tváři. Testování zdar and keep smiling!
