Vo co góóó, mister prezident ?

Holohlavej hajzlík měl ještě hemzy. Tak jsme mu, jak správný vlastenci, rozbili držku. Vobratem byl z hospody vypakovanej. Pajdal jako kdyby dělal dvacet let balet. Ksichtil se kysele, jak japonská gejša ve vekslu. A v naprostým klidu  dohráli jsme partičku mariáše.   

„Povídám, kurva, ten domalovanej netopejr mě dlouho srát nebude!“ spustil čutálista Richtik.“Hovno model, a jenom vopruzuje!“

   Napětí viselo v luftě fakt jak chladnej drek.

  „Klídek, pánové, provedem to jak v blbým americkým filmu,“ prohlásil Jára  Mára. „Nevšímejte si ho.  Každej hoďte ksicht jak šaramantní pako.“

   Rozumíte,u nás v hospodě hotovej Hollywood hadra.

   Měli jsme v rajónu škodnou.

   Hergot,  chlap aji mně pil krev. Voprsklej jak svině – gruntoval nám  mozky.

   Nejsem sice žádnej heroj…  Třeba jak sestřenka Zuza , co ve třetím měsíci aji s outěžkem  vlítla na ulici do rigólu. Málem jsem burcoval pohotovost aji hasiče. Jenže vona bleskově  vyhupsla jak srna a prohlásila:

-Nějak mi odlehlo. Jdem na řízek s vlašákem!-

    Kecálky ale moc nemusím. Koulím popelnice jednou tlapou. Na rovince zvládnu aji dvě zaráz . Koukejte, to není frajeřina. Tady kráčí vo fofr. Jasnačka – fungl nový kýble s kolečkama jsou leháro. Vovšem správnej popelář je borec, vo kterým ani nevíte. Má svůj grif. Maká v klídku a hlavně nenápadně. Zkrátka profík, tak to má bejt.

   Fajn. Mastili jsme karty, pochlastávali, hulili jak normálně. Jenže odkudsi z rohu mlel  ten debil jak falešnej flašinet.

    Kdybyste ho viděli – měl takovou ránu, že z fleku by se hodil do tomboly na candrbál myslivců.

   Hrůza a děs v jednom provedení.

   Nešel mi list, nešmakovalo pití. Připadal jsem si jak vylágrovanej.

   Když jsem byl malej harant a peněz nebylo, máti se mnou hrála habaďůru. Večer ukrojila dva chleby, dovnitř strčila plátek uzenýho a voňavej vovčí sejra. Bezva sváča, těšil jsem se. Jenže vona mi ráno vrazila do ruky ty dva chleby – a uzený a vovčí sejra zase schovala.

   Aspoň voněly, utěšoval jsem se.

   Teďka hráli jsme s chlapama betla kvůlivá takovýmu ušatýmu kokotovi. Znáte to, týpek vleze  do hospody a hnedka máte jasno – buď si dáte s ním panáka nebo mu ubalíte dřív nebo pozdějc přes držku.

   Von byl na první pohled rozhodně druhej případ.

   Voprsklej jak svině. Lejtal po šenku jak šuspajtl. Dopřával si, naše baby se na něj lepily jak kdyby jim prdlo v bedně.

   Přitom, jak povídám, nevypadal dvakrát dobře. Hubenej jak voteklá blecha. Ksicht měl vožehlej , jak kdyby vopomněl v ložnici stáhnout roletu. A hlavně – všude samou kérku. Aji na holý kebuli.

   Von ten chlap měl zkrátka děsně blbou auru.

   „Víte, pánové, Masaryk kdysi napsal, že člověk musí na něčem viset…,“pronesl  zamyšleně pan učitel.

   „A na čem zrovna visíte, pane učitel ?“ vlítl mu do řeči Richtik.

   „Těžko říci jednu věc,“ zasnil se pan učitel. „Miluji antiku…“

   „Kurva, žijeme teďka. A co takhle pívo?“ chechtal se Richtik. „Kurva, to je přece jistota nejpevnější ze všech špagátů světa!“

   „Lidem chybí pevná morálka,“ povzdechl si pan učitel.

   „Moje řeč,“ přitakal Jára Mára. „Z fleku bych zavedl tělesný tresty. Pochopitelně nemoh by to provádět nějakej pošahanec. Mám jasnou představu: švihal- fachman. A řezal by vobyčejnou rákoskou. Kdepak baseballovou pálkou nebo hadicí vod luxu. Taková rákoska má sílu meče. Udělals kopanec –tu máš ,lumpe, na prdel! Žádnej kriminál – teplá kuchyně, telka a ještě se přiučíš horším lumpárnám.

   Dvacet ran přes prdel! A co rána, to by mu z prdele lejtaly štráfky kůže. To si pište, kdyby ho napříště popadla další hovadina, tutově by si vzpomněl na  svou rozšrotovanou prdel. A to si pište, pořádným fofrem by vzal zpátečku...“

   „Sorráč, džentlasové, tipl bych – nejste úplně happy?“potetovanej dáreček přistál u našeho stolu. „Wow, tak to jsem jedno ucho! Vo co góóó, mister prezident? Tuším, řešíte problém ? O.K. Já tvrdím -  kdo vleze do hospody, má na krku dějiny.O.K. A českej národ se prochlastal na špici, zpitej do němoty.Z toho plyne jeden důležitej moment - kdekterej průser máme prostě na triku . Sorráč, džentlasové, je to tak…“

   „Poslyš, frajere, dej si, kurva, vodchod !“ syknul  Richtik.

   „Wow, brachu, sorráč, my to lidstvo prostě tejráme. Dám ti příklad: slyšels někdy, aby se scukly dvě tramvaje? Stalo  se, prostě to do sebe ksichtama  napraly. Na jedný koleji, dvě český tramvaje, v Sarajevu. Užuž? O.K. Další storry: v bulharskejch horách našli potápěče, kompletně voháknutýho, flašky na zádech, ploutve na nohách…Užuž? Hasičský letadlo, pochopitelně český, ho vycuclo z moře…Problém, co? Užuž, vám to dochází, džentlasové?“

   Úplnej magor, kdyby si chtěl prostřelit lebku fénem na vlasy – udělal by nejlíp.

   Von toho vovšem neměl ještě dost, vrcholná magořina teprv přišla:

   „Sorry, to je fakt. Vo co góóó, mister prezident? Máme prostě prsty ve všem. A je votázkou  sakra krátkýho tajmu, kdy boys ze CIA vobjeví, jak jsme byli zaháknutý do jedenáctýho září. Můj tip- teroristi měli na nohách baťovky. A na to dám krk, džentlasové! Užuž? Dochází vám to? Vo co góóó, mister prezident?“

   Tetovanej rudoch na moment zavřel hubu a vobjednal všem panáka.

   „Co vy jste vůbec za člověka?“ zeptal se nechápavě pan učitel. „Co vůbec chcete?“

   „Ale vůbec nic, jen volnou street ,“ vopáčil ten element.

   Hnedka vytáhl album svejch dovedností. A pral do nás kecy vo kumštu. Totiž vo tetování, aby bylo jasno. Panu učiteli doporučil malej ksicht Jana Ámose, teda Komenského,kamsi na rameno. Farářovi Lálovi  Svatopetrský chrám, přes půlku zad…

   „Kurva, přišels do putyky, tak chlastej! A ty čmáranice si pověs doma na hajzl!“ zarazil ho Richtik.

   „Okay,okay,“ hulákal tetovanej jak na prales.

   Vovšem nechtěl pustit šanci. Richtikovi nabídl rudou hvězdu, prej by mu šajnila těsně nad gumou vod trenclí.

   A to neměl dělat. Hvězdy, vobzvlášt  rudý, Richtik děsně nerad.

   „Kurva, dacane, tobě vůbec neleží na srdci blaho spoluvobčanů?! Kurva, to u našeho stolu ses šeredně zmejlil! Táhni, vodkud  přišels, vopečenej buřte!“

   Holohlavej hajzlík měl ještě hemzy:

   „Sorráč, ale není lepší slyšet pravdu, než se voběsit?“

   Tak jsme mu, jako správný vlastenci, rozbili držku.

   Vobratem byl z hospody vypakovanej.

   Pajdal jako kdyby dělal dvacet let balet. Ksichtil se kysele, jak japonská gejša ve vekslu.

   „Kurva, vo co góóó?“ prohlásil Richtik.

   A v naprostým klidu dohráli jsme partičku mariáše.

Dobrý den. A zítra ještě lepší.