FAJNKUS, KÁMO

Přiožralej usmolil jsem s babou tanec.Moc nám to spolu neštymovalo. Haksny měla levý jak Popelka, který nesedne ani prošlápnutá vietnamka. A z držky jí smrdělo. Měl jsem pocit,že snad sežrala dvoukilový filé z norského fjordu.   

Prosím vás, jakýpak copak – Karol byl vždycky fantastickej hochštapler světovýho formátu. Sice chlap škaredej jak noc.Zrzavej, pihovatej, ale vystupování jak anglickej lord .

     Měl  svoji úroveň za každýho režimu. Prodával auta, ponožky, skládal uhlí, počítal stromy na Vysočině,tahal kulisy v divadle a mezitím šoustal kdejakou babu. Když mu hrozil průser, nechal si vždycky něco vodvoperovat a vyhnul se háreštu.

   Za komančů byl lampasákem. Šuškalo se, že se zapletl do jakýsi špionážní aféry. Po listopadu  to utichlo. Nevím, co dělal dobrejch deset let. Najednou se vobjevil:

    „Kámo, jedem do lázní,“ houkl pod voknem, jako kdybysme se včera rozešli.

    Tajně, aby máti nespustila brajgl, vytlačili jsme hadraplán z garáže a nastartovali až na náměstí. Peněz jsme měli tak akorát na kafe v nóbl restauraci Grandu.

    Karol, sotva hodil vokem do sálu, věděl, kdo nás bude hostit.

    Trůnila tam stará bréca, moc krásy nepobrala. Navíc ty roky. Jenže vověšená byla zlatem jak kdyby čekala měnovou reformu.

   Po ní hnedka vyrazil. Po tangu a valčíku mě představil jako honorárního konzula Venezuely.

    Stará pikola byla nějaká maďarská grófka se žlučníkovejma kamenama. Šprechtila německy. Karol taky. Velkopansky vobjednával jenom francouzský koňaky a tataráky ze šneků.

    Přivožralej usmolil jsem s babou tanec. Moc nám to spolu neštymovalo. Haksny měla levý

jak Popelka, který nesedne ani prošlápnutá vietnamka. A z držky jí smrdělo. Měl jsem pocit, že snad sežrala dvoukilový filé z norskýho fjordu.

    Došlo na placení. Karol se tvářil nasraně, jako bych mu visel pětadvacet litrů.

    Babě furt hrabal pod sukní a to se  ščuřil jak kdyby vytočil linku mladých kurviček.

    Vrchní nervózně přešlapoval

.

    Já byl narvanej koňakem jak vlak do Kyjeva. Bylo mi všecko šumafuk.

    Baba vrněla blahem, nezasvěcenej by lehce usoudil, že je šampiónkou v břichomluvení.

    „Juch, to je tady ruch,“ vyhrkl vrchní, snad  aby nevypadal, že  je jedinej normální.

    Bylo mu to houby platný.

    Grófka, až si užila, přitiskla svý smradlavý pysky na Karolovu levou plachtu. Jak vomámenej  kejval kebulí nahoru a dolů. Načež se grófka vytasila s návrhem, že jsme byli jejími hosty.

    „Ne, to nemůžeme přijmout !“ nasral se na voko  Karol.

    A na důkaz svých slov sežral účet.

    Grófka dočista hicovala vášní.

    Vrchní byl v cukuletu zpátky s novým.

    Ten už baba ubránila vlastní tělem.

    A připadalo mi , že aji Karol to má spočítaný. Vedla si ho, jako by byl její DNA.

    Ustlal jsem si na lavičce v parku. Zdálo se mi, že lejtám. Normálně jsem lejtal.

.

    Karol byl zpátky natotata. A navíc s prstýnkem- prý zádavkem, že grófka se brzy vrátí.

    „Zkraje jsem myslel, že ji nařežu, aby , megera stará, dala pokoj,“ prohlásil Karol v taxíku, co nám grófka taky zacálovala. „Naštěstí čapla  žlučníkovej záchvat. Doktor jí šoupl injekci na uklidněnou.“

   „ Ešče , že máme šlechtu. Fajn vejlet, kámo,“ stačil jsem zamumlat a s úsměvem idiota to zapíchl v limbu.

   Dobrý den. A zítra ještě lepší.