Kolik asi matek u nás si myslí,že když dítě porodí,tak má na něho přeci větší právo, při případném rozvodu,než muž?
Myslím si,že každé rozdělení,do té doby fungující rodiny,je vždy traumatem hlavně pro děti.Neříkám,že nemůže být i pro některé dospělé,ale ti už tomu obrovskému tlaku tak nějak umí(i když s obtížemi)čelit,protože jsou už životem "ošlehlí",takže vědí, co je asi tak zhruba čeká.Ale co děti?Co s nimi,co s nimi uděláme?Pokud jsou už dospělí,tak to ještě nějak překousnou,ale co ti caparti,kteří vůbec nevědí o co tady jde?Co když máme jedno dítě a rodiče ho milují oba stejně?Co s tím?Rozpůlíme ho?Když dvě,pěkně půl na půl?Když tři,ty 1,5 a já taky?To asi nepůjde,že?Dítě není kus hovězího,nebo panenka,že bychom si z něj kus odtrhli,ale co teď s tím?
Předem podotýkám,že žádné rozhodnutí soudu nemůže mít při rozdělení dětí dobré řešení!Pro mnohé děti je rozvod jejich rodičů dokonce uváděn,jimi samotnými,jako ten nejhorší zážitek v životě vůbec,a to dokonce i po mnoha letech.Ale dovolím si zde prohlásit,že pokud už k rozvodu dojde,nenechte prosím Vás o svých dětech rozhodovat soud!Rozhodněte si to se svým skorobývalým partnerem sami,jak to bude pro Vaše děti co nejvíc výhodné,Vy se znáte nejlíp,nečekejte na sociální pracovnici,která má rozhodnout o Vašem dalším životě a přitom do té doby o Vaší rodině ani neslyšela!
KAŽDÉ JINÉ ROZHODNUTÍ,NEŽ DOMLUVA RODIČŮ MEZI SEBOU, SVĚDČÍ O JEJICH SOBECKOSTI VŮČI DĚTEM A RŮZNÉ TAHANICE,MÍSTY AŽ MAJETNICKÝ PŘÍSTUP, O JEJICH NEOMALENOSTI VYŘEŠIT TUTO,V ŽIVOTĚ URČITĚ SLOŽITOU SITUACI,PŘEDEVŠÍM S OHLEDEM NA DĚTI!
Hlavně některé ženy si při rozvodu myslí,že když dítě porodily,tak mají na něj tak nějak větší nárok.A to někdy bývá největším kamenem úrazu při rozvodových stáních.JÁ HO PORODILA,JÁ HO NIKOMU NEDÁM A JEN PŘES MOJI MRTVOLU!Abych byl upřímný,tak se jim ani trochu nedivím,ale tady si některá děvčata sama naběhla a jejich emancipace by se tedy měla promítnout i do rovnoprávnosti v rodině.Znám desítky chlapů,kteří se dovedou o své děti postarat aspoň tak dobře jako jejich matka,znám spoustu chlapů,kteří je milují,jako jejich matka,tak co s tím?Někdo,nebo oba musí ustoupit,nebo naběhne soudní mašinerie a všechno je ještě stokrát horší!V naší době se ještě vezeme na setrvačníku dob nedávno minulých,kde žena byla na žebříčku rodiny brána jako hospodyňka,kuchařka a vychovatelka našich dětí a tudíž nás ženy provázely od jeslí,přes školku a školu, a kde jsme hnohdykrát narazili na chlapa,až v prvním zaměstnání.Abych pravdu řekl,mělo to tenkrát nějaký řád,žena se stará o rodinný krb,muž o peníze a ostatní kolem rodiny.Tohle fungovalo naposled těsně po 2.sv.válce,než nahnal bolševik naše ženy v domácnosti do práce,kolchozů a sovchozů,továren a úřadů budovat a posilovat mír,ale tak trochu z nich udělal "hybrid" ,a to v podobě "svobodného otroka",kdy ženy se sice osvobodily od šedi domácích putěk,ale "nepovinnou povinost" starat se o rodinu jim samořejmě nikdo neodebral,takže v některých rodinách se tyto nešťastnice staly doslova a do písmene otrokyněmi,které ještě po dřině někde v kravíně nastupují po práci vesele a s úsměvem budovat ještě mír na odpolední šichtu doma!A tady nastává ten postupný přechod k tomu,že když už se ženy tedy dostaly ze spárů domácnosti,chtěly se samozřejmě ve více a více oborech vyrovnat mužům a to nejen v pracovních oborech,tak i také v trávení volného času.Tato postupná emancipace však zároveň znamenala,že tradiční role v rodině se začaly postupně vyrovnávat,a nebojím se tvrdit,že v případě dominantní ženy v rodině ,dokonce převažovat v její prospěch.Ne že by mě to nějak vadilo,dělit se se ženou,kterou žiju, rovným dílem o chod domácnosti,ale připustme tedy,že když už chceme mít rovnoprávnost,tak já ji chci doslova!Chci mít stejná práva jako každý jiný,tzn.i jako ženy.Když mohou být muži v domácnosti,nebo na mateřské dovolené,tak proč v mnohých případech nemají stejnou startovní čáru při péči o své dítě po rozvodu?(Mimochodem,napadlo Vás někdy,co je to za termín "mateřská dovolená?"Kdo z Vás ženský -a některý chlapi-tuto dozajista krásnou etapu svého života zažil,nenazval by to spíš "rodičovské galeje?"Obvzlášť v prvních měsících potomkova života,si některé maminky pamatují bezesné noci dodnes a určitě to pro ně nebyla dovolená!)Proto tvrdím,že si bohužel(nebo bohudík)budou muset ženy u nás zvykat,že takto rovnoprávně na ně bude při rozvodu nahlíženo,a doufám,že se tato rovnoprávnost nebude týkat jen rozdělení péče o dítě,ale narovná se také při rozdělování společného majetku a určení výživného.Tak se také jednoho krásného dne může stát,(zatím to je dnes trochu utopie),že když se bývalí partneři nedonodnou,nešťastná žena odchází od soudu bez svých dvou milovaných dětí,s majetkem,který si do manželství přinesla,a soudním rozhodnutím o povinnosti platit svému bývalému druhovi výživné ve výši 20-25% jejího platu pokladní v Lidlu.Je to jen utopie,ale ruku na srdce,chlapi,že Vám to něco připomíná!Ale tak nějak obráceně,že jo?Vím,že mě tady možná v diskuzi mnoho ženských rozcupuje,ale věřím i v inteligentní ženy a některé to snad pochopí,že to není v žádném případě útok proti nim,jenom takový malý náhled na to,jak taky může vypadat emancipace v rodině,ale z pohledu emancipovaných mužů.P.S.Jsem rozvedený,mojí vinou,a vše co jsem tady načmáral jsem aplikoval sám na sobě.Děti jsou s bývalou ženou, chodí ke mě kdykoliv se jim zachce,majetek se rozdělil v rámci tehdejších možností,na výživném jsme se dohodli a přes malé,za ty léta,žabomyší války bych každému chlapovi při rozvodu přál aspoň tak rozumnou ženskou,jakou jsem měl já.To bychom ani některé soudce- darmožrouty nepotřebovali.Takhle se na neštěstí rodin,kterým určitě rozvod je,přiživí spousty úředníků, soc.pracovníků,právníků a soudců.Rodiče,apeluji na Vás,zachovejte vždy chladnou hlavu a mějte na paměti život svých dětí.Pokuste se dohodnout,soudní rozhodnutí je při rozvodu taková malá rodinná poprava.
