je to složitější

No já myslím, že to mnohem složitější problém a i s tou emancipací, rovnoprávností a férovým přístupem to není vůbec jednoznačné. Matky určitě nejsou a neměly by být majitelkami dětí, otcové mají právo na své děti samozřejmě taky, je ale otázka, jak to vyřešit férově vzhledem k oběma rodičům a hlavně k dětem.

Emancipaci tu jakžtakž máme, rovné příležitosti ale pořád ne a je otázka, jestli je možné to nějak spravedlivě vyřešit. Mnohé ženy se musí rozhodovat mezi kariérou, dětmi a péčí o rodinu, což u mužů většinou neplatí. Pokud strávíte x let na mateřské, tak vám v některých profesích ujede vlak. Jste jako žena diskriminování při hledání zaměstnání, že děti budete mít, pak že už je máte a budete s nima věčně doma. To se také mužů netýká. Chlapi si většinou v klidu budují kariéru a stoupají na platových žebříčcích. Žena to, že stráví tolik let s dětmi doma svým způsobem "odnese" a bylo nefér, kdyby po těch letech prostě chlap, který se o děti tolik nestaral, je dostal do své péče.

Re: je to složitější

Policajtům mohli oči vypadnout z důlků, když jsem mrňouse vozil v klokance, samozřejmě kde jinde než sedíce za volantem. Relaxovali jsme spolu na kanoi při sjíždění Jizery - lidi kolem dost nechápali, na druhou stranu se našli i ochotní pomáhat. Dneska studuje na střední a o nějakých pubertálních problémech s ním nemůže být ani řeči. To spíše o mě teď žena tvrdí, že jsem z puberty ještě nevyrostl a vždy jí dám za pravdu .

Za spravedlivé ocenění

bývalé manželky byste zasloužil vyznamenání před nastoupenou jednotkou. respekt.

Re: Za spravedlivé ocenění

okarmováno

Líbí se mi, že nekydáte na bejvalku a i ten váš apel

"rodiče, nenechte o svých dětech rozhodovat soud!"

ona to utopie je

Přece, ruku na srdce, chlapy,přiznejme si, ve které domácnosti v manželství to tak není. Že na  ženě skutečně (i po té rovnoprávnosti,kolchozech či co) zůstala ta základní zodpovědnost i práce za chod domácnosti zůstala. Nakupování,vaření, uklízení,praní, a hlavně péče o (zejména malé) děti. Chlapy se sice snažej občas pomáhat (dle mínění žen spíše překáží),ale spolehnout se na ně nedá. To rozdělení povinností i v emancipované rodině je trochu jinde.

takže, když má pak soudce po rozvodu určovat komu svěří dítě, zda ženě co se o to dítě stará od narození nebo  chlapovi, co slibuje, že se to teprve naučí...

Re: ona to utopie je

Vida, rozumný chlap

Je v tom kus pravdy, na ženských v čechách leží obecně (jsou i výjimky) většina domácí práce a hlavně péče o děti. V těch prvních měsících, kdy se mimina kojí, je matka nezastupitelná(pokud kojení funguje) a myslím, že ženy pro péči o miminka mají i víc citu a tak nějak buňky. I když je pravda, že mnoho mužů je schopno se péči o děti naučit a zvládalo by to víceméně taky, tak v realitě se málokterý chlap angažuje opravdu hodně.

Je to dáno i nastavením společnosti, kde je dlouhá rodičovská dovolená, kdy v 98% případů je prostě doma žena.

Pochybuji,

že se muži běžně dokážou o malé dítě postarat. Většinou spoléhají na pomoc své matky nebo nové partnerky. Čerpáno z mého okolí. Mohou být i tací, ale to je spíš vyjímka.

Re: Pochybuji,

to je předsudek

Dneska se s váma roztrhl pytel

no apríl

A že si na ta rodičovská práva muži vzpomenou až po rozvodu,

když se většinou o děcka předtím moc nezajímali a skoro všechno nechávali na matkách. Pak ať se nediví, že jsou děti na matku víc fixované a chtějí zůstat  s ní. Nemám nic proti normálním otcům, ale dost často se jen ohánějí řečmi o rodičovských rávech, aby nemuseli moc platit.

Re: A že si na ta rodičovská práva muži vzpomenou až po rozvodu,

huš muslime, rávy nám sem netahej

příteli

lépe bych to sama nenapsala, a to se prosím pěkně považuju za feministku.

Děkuji.

Jaké galeje?

Já jsem rozhodně nepovažovala mateřskou dovolenou za rodičovské galeje.

Re: Jaké galeje?

Naprosto souhlasím, také jsem si to období rodičovské dovolené hodně užíval a bylo pro mě jedním z nejhezčích v mém životě. To když se žena ze zdravotních důvodů nemohla o mrňouse starat. Z hlediska manželského vztahu to byla velká krize, protože jsem nevěděl, jak to celé skončí. Za to ve vtahu k tomu mrňousovi to bylo opravdu jedno z nejhezčích období. Dodnes si pamatuji, jak ještě ani ne roční dítě už naprosto jasně ví, co chce, a umí si o to svým způsobem i říci. Stačí jej jenom dostatečně vnímat a snažit se mu vyhovět.

Jste zřejmě

jeden z těch mála rozumných rodičů, fandím Vám. Sama jsem jednou rozvedená a měla jsem stejné štěstí, ač ten život manželský za moc nestál, u soudu stál rozumnej chlap se kterým byla řeč a dodnes se navštěvujeme, ač máme každý už novou rodinu. Pěkně napsáno