Upoutávky na televizní pořady

Když se dívám dvě hodiny na televizi, vidím za tu dobu třeba 5x upoutávky na pořady. Bezva by bylo, kdyby stanice v upoutávkách označovaly, jestli jsou reklamované pořady zpřístupněny i osobám s postižením sluchu.

Vždyť by tak televize ukazovaly, že jim diváci nejsou lhostejní a dělaly reklamu samy sobě. Nemůžeme si vybírat pořady podle toho, co by se nám líbilo, ale podle toho, co je opatřeno skrytými titulky. Navíc spousta lidí s postižením sluchu (zejména senioři) nemá o existenci skrytých titulků ani potuchy a zbytečně mají zvuk "na plný koule", aby věděli, co se říká. Jak se to asi líbí třeba sousedům v paneláku, si jistě umíte představit. Přitom, kdyby věděly, že existují skryté titulky,  pustili by si je a neměli televizi tak hlasitě.

Celé to má několik rovin. Zmíním tři nejdůležitější:
1) existence skrytých titulků
Spousta lidí vůbec neví, že nějaké skryté titulky existují a lze je vyvolat na teletextu straně 888.
Lidé nejčastěji přicházejí o sluch věkem a když už neslyší natolik, aby dobře rozuměli mluvenému, zesilují zvuk a za nějaký čas pouštějí televizor s hlasitostí "na plný koule" a ruší tak okolí. Kdyby věděli o ST (zkratka pro skryté titulky), pustili by si je a zvuk nezesilovali.
2) sebereklama televizní stanice
Některé stanice titulkují víc, než mají stanoveno zákonem (veřejnoprávní má stanoveno 70 %, komerční 15 %) a je škoda neukázat, že dělá něco pro osoby s postižením. Ostatně v dnešní době je docela moderní se něčím takovým chlubit. A i když titulkuje pouze zákonem stanovené procento, nebo dokonce méně (i takové stanice jsou), je "cool" to ukazovat.
3) kouká celá rodina
V domácnostech, ve kterých žije osoba s postižením sluchu to bývá tak, že je sledován pořad opatřený ST a ačkoli jej všichni viděli snad 10x, nepřepne se na atraktivní premiéru filmu, jenž ale titulky opatřen není. A nepřepne se z ČT (tam je totiž téměř jistota, že titulky budou) na atraktivní film, ani když se dopředu neví, že je titulky opatřen.
Pořady s titulky vyhledávají i slyšící. Když nechtějí rušit zvukem okolí, úplně jej vypnou a sledují jen s titulky, nebo když se zdokonalují v jazyce a porovnávají mluvenou s psanou formou.
Kdo všechno a proč pořady s titulky sleduje je však nad rámec tohoto článku a vracím se k myšlence označování v upoutávkách. Místo:
čtvrtek
20.10 Neslyšet a vědět II
21.00 Reality show Ládi Kráti
2í. 50 Dobře a vstřícně
by bylo třeba
čtvrtek
20.10 Neslyšet a vědět II (ST - teletext 888)
21.00 Reality show Ládi Kráti
2í. 50 Dobře a vstřícně (ST - teletext 888)
Ostatně myslím si, že se na tyto informace používají šablony, ve kterých se případně přepíše jen název pořadu, nebo čas.
Označení pořadu, jestli je opatřen titulky je pro osoby s postižením sluchu (a vlastně i pro ostatní členy domácnosti) zcela zásadní, určující, jestli lze pořád sledovat, či nikoli.
Bez označení to funguje, jako kdyby někdo dělal reklamu na knihu, ukazoval by jen spoustu krásných ilustrací (ukázek z pořadu) a když by si někdo onu knihu koupil (přepnul na reklamovaný pořád), byla by kniha napsána v jazyce, který by neovládal vůbec, nebo natolik, aby si ji mohl přečíst (pořád kde se mluví česky bez českých titulků).

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Autor: Ladislav Kratochvíl

Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu (www.kochlear.cz), počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*