Aby byly památky pro všechny lidi s postižením sluchu

Často bývá někde uváděno, že prohlídky jsou bezbariérové pro neslyšící. Je to však bezbariérovost pouze pro část lidí s postižením sluchu. Babička, která neslyší a něco takového navštíví s vnoučaty, z prohlídky převážně nic nemá.

Je to proto, že se autoři takovéto bezbariérovosti pravděpodobně domnívají, že všichni lidé, kteří neslyší, komunikují ve znakovém jazyce, a že pokud zprostředkují výklad v něm, že to je dostatečné pro všechny.

Skutečnost je ovšem taková, že ve znakovém jazyce komunikují zhruba 2 % lidí s postižením sluchu, což je v České republice 10 – 15 000 a ostatní, kteří přišli o sluch po osvojení si národního jazyka, komunikují v národním mluveném jazyce, což je v ČR čeština a dokonce většinou i normálně mluví. V ČR to je zhruba 563 380 - 568 380 (98,3-97,4 %) lidí s postižením sluchu. Nejvíc je těch, kteří přicházejí o sluch vlivem věku (odkaz na článek)

Takoví návštěvníci (nejčastěji právě senioři) nemají z výkladu vůbec nic, protože znakový jazyk neovládají, nebo jen málo. Znakový jazyk nemá s češtinou vůbec nic společného. Je to samostatný jazyk s vlastními pravidly a gramatikou. Zpřístupnění pouze ve znakovém jazyce je nedostatečné a diskriminuje většinu osob se sluchovým postižením a ono chvályhodné zpřístupnění, se najednou totiž stává nepřímou diskriminací.

Nepřímá diskriminace (Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů)

§ 3

(1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

úplné znění zákona

Znevýhodněno je tak 98 % lidí s postižením sluchu, kteří komunikují v národním (a dokonce úředním) jazyce státu.

Cizinci obvykle mají k dispozici tištěný výklad například v angličtině, němčině, španělštině, japonštině, neslyšící uživatelé znakového jazyka zase formou videí ve znakovém jazyce, ale česky nic nebývá. Pouze případné popisky u exponátů.

Bylo by skvělé vytisknout český výklad na listy A5, zalaminovat je a svázat do kroužkové vazby, aby se dal pohodlně držet v jedné ruce (v druhé ruce se drží vnouče, nebo třeba hůlka). Návštěvník s postižením sluchu, který potřebuje takový výklad v češtině, by si jej mohl zapůjčit na pokladně. Udělat tedy třeba 5 exemplářů.

Poté by byla prohlídka bezbariérová pro všechny osoby s postižením sluchu.