Simultánní přepis a dění na pódiu musí být v jednom zorném poli

Pokud to tak není, nelze sledovat obojí současně. Tlumočník znakového jazyka také nestojí někde stranou a v jiné vzdálenosti. V ČR komunikuje česky (znakový jazyk není čeština) 98% lidí s postižením sluchu (asi 560 000 z 575 000).

Přesný počet lidí s postižením sluchu, dejme tomu na +-500 v České republice, nikdy nikdo nespočítá, protože neexistuje oficiální evidence osob se zdravotním postižením. Z dostupných zdrojů si však lze udělat představu (Počet lidí s postižením sluchu v České republice - Blog iDnes).

Je sice krásné, že někdo považuje lidi s postižením sluchu za ty, kteří mají schopnost, jako chameleon koukat (případně zaostřit zrak) každým okem jinam, ale takovou schopnost nemáme. Buď se koukáme na prezentaci (a nevidíme simultánní přepis), nebo sledujeme přepis (a nevidíme prezentaci), pokud jsou plátna (třeba na konferencí) umístěna na obou koncích pódia.

Ono to hezky symetricky vypadá, ale číst si simultánní přepis a zároveň sledovat prezentaci (a často i mluvčího) se nedá. Je to pak jako sledovat tenisové utkání z první řady. Kouknout 3 vteřiny na přepis, otočit hlavu, 3 vteřiny prezentace, otočit hlavu, najít konec, kde jsme přestali číst, rychle přečíst dva tři řádky, potom zase prezentace… A tak stále dokola, po celou dobu akce.

Mnohem lepší to je, pokud jsou obě plátna (prezentace a přepis) těsně vedle sebe.

Ještě horší

V poslední době se rozmáhá další „móda“. Tlumočení do znakového jazyka probíhá na pódiu, v divadle i tak, že má každý herec svého vlastního tlumočníka (Proč nemá každý herec i vlastního přepisovatele/ku s jinou barvou textu?) a přepis probíhá pouze on-line.

Akomodace oka totiž s věkem klesá. Co třicetiletý člověk ani nezaznamená, se věkem prodlužuje. Akomodace je schopnost oka vidět ostře různě vzdálené předměty. Pro mě (a další) by to tedy bylo zhruba takto:
Musím mít zařízení s datovým tarifem a v místě musí být dobrý signál, abych si mohl on-line přepis zobrazit. Potom ještě něco (nebo někdo), co mi bude držet po celou dobu akce  zařízení 40 cm od očí, v zorném poli s pódiem měl volné ruce, jelikož v každé ruce budu mít jedny brýle. Nasadím si brýle na dálku, zaostřím, podívám se kdo mluví a co se děje na pódiu. Ale jen tak tři vteřiny, aby mi neutekl přepis co se říká, jelikož si musím přendat brýle na čtení, zaostřit a číst si text. To zase jen chvilku, když chci sledovat dění na pódiu, takže rychle vyměnit brýle, přeostřit na dálku a juknout. A takto po celou akci.

Datový tarif v tabletu mám. Ale nevím, jak udělat to ostatní. Pochybuji, že kdyby se mnou jela manželka, a že by byla ochotna, držet mi před očima celou dobu tablet s přepisem. Pravděpodobně by to ani nedokázala. A já, i kdybych nepotřeboval brýle, také ne. Napadá mě pouze nějaký držák (který nemám), ale i, tak by bylo velmi náročné stále přeostřovat zrak na dálku a na čtení. Bylo by to zase jako „tenis“, kdy se točí hlavou sem-tam. Tam se to však dá, jelikož je vše „na dálku“, nemusí se přeostřovat zrak a měnit brýle.

Rovněž to pociťuji jako jakousi nepřímou diskriminaci a zbytečně bych se rozčiloval, že je jedna skupina lidí se stejným postižením upřednostňována (nemusí přeostřovat) před druhou. Spravedlivé ke všem, by to bylo, kdyby bylo i tlumočení on-line. Jenže to by nastaly bariéry pro všechny, kdo neslyší a byli by fyzicky na akci, takže to je blbost.

Když jsem jednou psal organizátorce takovéhoto způsobu zpřístupnění osobám s postižením sluchu, kdy byla akce zpřístupněna tak, že tlumočení probíhalo na pódiu (bez přeostřování zraku) a simultánní přepis byl pouze on-line, odepsala mi, že to nejde, že nejsou kapacity (přepisovatel/ka na místě akce).

Jde to

Stačí chtít. První mě napadlo, dát na stolek notebook se zobrazeným simultánním přepisem on-line a jeho obraz promítat projektorem. A jistě by se našel i další způsob. Avšak je to, jak řekl pan Werich: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ Ostatně na ten nápad s projektorem už (raději?) ani neodepsala.

Osobně jsem se žádné akce s takovýmto zpřístupněním pouze pro jednu skupinu osob s postižením sluchu raději nikdy nezúčastnil, protože bych z toho nic neměl. To už je lepší, když je stream (třeba na Youtube) a já si doma na monitoru zobrazím dvě okna prohlížeče. Bez přeostřování a bez „tenisu“, to je totiž také „chameleon“. Já to (video a přepis) tak běžně mívám. Například i u videa, které není opatřeno titulky a používám strojové rozpoznání mluvy s převodem do textové formy.

Nejde tedy pouze o to „v jednom zorném poli“, ale i o „ve stejné vzdálenosti“!

Na akcích typu předávání cen, besedy, konference atd. je možnost koukat na mobil, bezva jako doplněk pro uživatele, kterým to vyhovuje a ne jako hlavní a jediná věc. Že to jinak nejde kvůli "Technickému zajištění" je alibistická výmluva, proč to v době, kdy máme projektory není zrealizováno. Já to nijak neodsuzuji, naopak. Krásně bych tak mohl sledovat třeba demonstraci, kdy bych byl někde v davu. Nepotřebuji stále čučet na demonstranta, který má proslov.

-----------------------------
autor článku: Ladislav Kratochvíl,
jeden z iniciátorů simultánního přepisu (Milníky simultánního přepisu v reálném čase v ČR)