Tinnitus a já

V životě se s určitou formou tinnitu setká téměř každý člověk. V  pravidelných či nepravidelných intervalech začíná vnímat hučení, pískání či vrzání v uších. Pravdou je, že se většinou jedná o zvuky takové intenzity, na kterou se dá s trochou dobré vůle zvyknout. Horší situace nastává, pokud šelesty začínají bránit v koncentraci a negativně ovlivňují kvalitu života takto postiženého jedince.

Sama mám zkušenosti obojího charakteru. První typ tinnitu jsem po nějaké době přestávala vnímat, natolik jsem na něj byla adaptovaná. Dokonce mi některé zvuky přišly až úsměvné. Kromě obvyklého pískání si totiž pamatuji, že mi v uších opakovaně kdosi vybrnkával melodii na kytaru, jindy hrál dokonce celý orchestr. Hlasitost nastavení pomyslného rádia v mých uších však nikdy nepřekročila hranici, za kterou už by to bylo neúnosné. Tak jsem jeden den poslouchala to, druhý to, občas vynaložila mírné úsilí, abych monotónně se opakující zvuky ignorovala, ale nebylo to tak těžké, šelesty nepřicházely každý den. Vyskytovaly se týdny absolutního klidu, které mi na zdravotní anomálii dávaly zapomenout.  

Naproti tomu abnormálně silný tinnitus, který mě trápil před třemi lety, tak ten doufám, že již nikdy nezažiji. To byla jedním slovem krize. V neustále se opakujících vlnách mi v hlavě zněly poplašné sirény, které nešly vypnout ani ztlumit. Ve chvílích, kdy jsem zvuk subjektivně vnímala jako nejsilnější, nebylo možno normálně fungovat. Tehdy jsem jen seděla se zavřenýma očima a čekala, zda a kdy se ten kravál překlopí do poněkud snesitelnější intenzity. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem nebyla schopná ani spát, šlo o dlouhodobě neudržitelný stav. Naštěstí se postupem doby frekvence relativního klidu prodlužovaly a v současnosti už se sirény v mé hlavě zapínají jen sporadicky. Pití kávy, alkoholu nebo rizikové chování, které je obecně považováno za spouštěče tinnitu, nemá na moje sirény vliv. Pozorovala jsem to. Smířila jsme se proto s tím, že se těchto šelestů asi už nikdy úplně nezbavím. Zůstanou mi možná jako následek operace a odměna za navrácení ztraceného sluchu. Pokud mě tedy nezačnou atakovat zase každý den, jsem ochotná je vzít na milost.

Romana Procházková pro časopis Gong 2/2013

Autorka je uživatelkou kochleárního implantátu.

BOX:

Tinnitus není nemoc, ale příznak, to znamená, že je průvodním jevem některých nemocí, ale v převážné většině případů je jeho příčina neznámá.

• Subjektivní tinnitus je takový tinnitus, který člověk vnímá bez možnosti jeho objektivního zachycení a má původ v sluchovém analyzátoru nebo v centrálním nervovém systému. To znamená, že kdyby se člověku, který má hučení v uších, přiložil na ucho nejcitlivější mikrofon s reproduktorem, nezachytil by se žádný zvuk. Vyskytuje se v převážné většině případů.
• Objektivní tinnitus, který lze mikrofonem zachytit, se vyskytuje velmi výjimečně. Jsou to zvuky ze změněných nebo porušených cév, svalů, které obvykle může slyšet i jiný člověk bez použití zvukové techniky.

Subjektivní tinnitus mohou vyvolat choroby jako např. nemoci vnějšího, středního a vnitřního ucha, sluchového nervu nebo nemoci centrálního nervového systému. Příčinou může být i nadměrné množství ušního mazu, záněty a nádorové procesy v oblasti středního ucha, porucha funkce Eustachovy trubice, Meniérova nemoc nebo i úrazy v oblasti spánkové kosti. Mezi další příčiny vzniku subjektivního tinnitu patří poruchy krční páteře, kdy se nedostatečně prokrvuje vnitřní ucho.

Podle nedávné studie měla téměř čtvrtina obyvatel alespoň jednu epizodu „tinnitu.“ Téměř 10 % z nich slyší zvuky v uších neustále po dobu 5 a více minut. V 3 % případů lze hovořit o chronickém tinnitu. Čím dříve se začne léčba, tím jsou možnosti vyléčení větší. Nejdůležitější informace je, že v 99 % případů je tinnitus neškodný, lze jej považovat za riziko moderního života nebo za součást procesu stárnutí. Pokud chcete mít jistotu o původu tinnitu, je třeba kontaktovat otorinolaryngologa.

Více: http://tinitus.webnode.sk/news/co-delat-kdyz-piska-zvoni-bzuci-nebo-huci-v-usich-/