Ono to je tak, že zkusit si vozík a jaké to na něm je úsilí překonávat obruby chodníku anebo schody jde, zavřít oči a vzít do ruky hůl a šátrat taky jde zkusit. Ale "vypnout" sluch naprosto zkusit nejde, ani s vatou v uších - protože prý přes vatu je taky cosi slyšet, takže absolutní ticho si prostě nemůžeš vyzkoušet. Krom toho ty ostatní bariéry jsou spíš technické, odstraní se jednou provždy např. vybudováním nájezdu, vodicího popruhu - zkrátka technika se dá do té situace vložit a zmírnit bariéry. Ovšem bariéry z hlediska sluchu neodstraníš technikou, poněvadž jsou v lidech - jak kdo je ochoten svoji řeč přizpůsobit, abychom mu rozuměli.
Zkrátka tu jde o víc než jen o "technickou" stránku, nýbrž lidskou - ne nadarmo se tvrdí, že slepota odděluje od věcí, a hluchota od lidí. A je to bohužel pravdivé. Když neslyšíš, co si lidé povídají, nepoznáš je blíž, protože člověk si dělá obrázek i v kontaktu s druhými, a může říct i věci, které by normálně neřekl. Kdežto když musí ti ostatní vše napsat, tak se omezí ta komunikace jen na to nejnutnější sdělení (je to mín namáhavé) no a tak komunikace je pak omezená, tudíž věcná, ne tolik lidská, emoční.
A když dva dny neslyšíš ani ň, tak ti to začíná lézt na mozek, protože trpíš smyslovou deprivací, depresí, zvuky jsou v životě důležité, a bez nich se cítí bezmocný vězeň, a kudy ven, to už nejde - protože ztratit sluch - to už je na doživotí a nikdy to nebude lepší a ty překážky (a lidi) tady budou furt, co ti to budou připomínat, že prd slyšíš. A ještě si řeknou, to je ale blbec, nechápe. A začnou řvát jak na lesy, škoda jen, že to řvaní ti k odstranění hluchoty nepomůže.
A fakt si připadáš jako blbec, když nerozumíš, kdo co říká, oč jde. A to lidi berou tak, že když jsi mezi nima, že víš, o čem je řeč, ale nenapadne je, že sice tam jsi, ale hovor nechytáš a nerozumíš. Je to stejné, jako když pozoruješ dění za sklem. Jsi přítomen, koukáš na dění na jevišti, ale vypli ti zvuk.
Jako když jsi v cizí zemi a na tebe bude cizinec mluvit japonsky a ty budeš zírat, neschopnej rozluštit hádanku, cože ti to ten Japonec bezhlasně říká.
Proto hluchotu Světová zdravotnická organizace řadí v řebříčku těžkosti postižení na druhé místo, hned za postižením mentálním. Hluchota na tobě není vidět, avšak odděluje tě od lidí a každodenní komunikace. Jsi mezi lidmi, ale sám.
Eva Liberdová
