Místo narození - domov či porodnice?

     Zajímavé téma pro ženy a především matky, ať už nastalé či budoucí, je téma porodu. Je to téma, které nikdy nezklame a vždy vzbudí vášnivou diskusi. V současné době je to především otázka místa, kde svého potomka přivést na svět.

     Z osobní zkušenosti, a v tomto případě trojnásobné, mě toto téma nenechává chladnou. Při některých diskusích mám pocit, že se zapomíná na to nejdůležitější, a to je v tomto případě novorozenec. Co je pro něj nejlepší a hlavně nejbezpečnější? Vím, že ne vždy a všude se lékaři chovají podle našich představ, ale zázemí, které poskytuje nemocnice nemůže domov s porodní asistentkou nikdy nahradit. Doma to bude útulné, můžete si prý porod řídit i sama, což já bych snad ani nechtěla, ale co když nastanou právě "ty komplikace"? Je důležitější život dítěte nebo tak trochu moje sobectví, že se nechci pohybovat po chodbách nemocnice a poslouchat pokyny lékařů?

     Riziko u zdravých žen je malé, ale vždy je. Někdo může namítnout, že se dříve rodilo doma běžně, ale také nebylo výjimkou, že novorozenec zemřel. Pokud tedy žena, chce přijmout toto riziko, je to sice na ní, ale dítě se k tomu bohužel vyjádřit nemůže a pokud si ponese následky celý život, tak už vůbec ne.

     A musím říct, že když ta kritická situace nastane, jste strašně rádi, že jsou kolem vás lékaři, kteří okamžitě začnou jednat. Vím to, při prvním porodu šlo všechno hladce a nic nenasvědčovalo případným komplikacím. Najednou se však dítě začalo dusit a musela jsem okamžitě na sál, kde mi byl proveden císařský řez. Šlo skutečně o minuty, dceři lékaři museli dát i kyslík, ale vše nakonec dobře dopadlo.

     Podle mě není až tak důležité, v jakém prostředí rodíte, ale jací jsou lidé kolem vás. Velikou výhodu vidím v možnosti otců být u porodu a jsou to právě oni, kteří vám mohou pomoci překonat nesnáze, které s sebou porod přináší. A že jich není málo. Proto jsem byla velice ráda, že zbylé porody proběhly bez komplikací a manžel si také mohl užít trochu té "pohody".

    Je asi na každé z nás, jakou cestu zvolí. Některé ženy chtějí rodit, co "nejblíže přírodě" a některé by naopak nejdraději využily všechny možnosti, jen aby  o "tom" nevěděly. Já jsem pro střední cestu, ale především přeji všem dětem, abych jejich vstup do života byl co nejhladší!