Samo totiž glorifikuje daleko horší zločince. V každém ruském městě stojí socha masového komunistického vraha Lenina, který zahájil brutální teror proti obyvatelům vlastní země a má na svědomí miliony zavražděných lidí.
Samozřejmě nehájím zločiny, kterých se dopustili bojovníci ukrajinských ozbrojených složek za II. světové války. Ale je pokrytecké, když Ukrajině vytýkají banderovce Rusové a komunisté, kteří hájí daleko brutálnější rudý teror s miliony mrtvých. V ruských městech jsou běžné sochy Vladimíra Iljiče Lenina. Tento zločinec má na Rudém náměstí v Moskvě stále své mauzoleum. Běžné jsou v Rusku i památníky ostatních komunistických vůdců. Je to stejné, jako kdyby v německých městech stály sochy předních nacistů. Připomínám také, že Stepan Bandera v Kyjevě na Majdanu žádné mauzoleum nemá.
Pohádkám o hodném Leninovi a zlém Stalinovi už nikdo normální nevěří. Byl to Lenin, za jehož vlády nastal v Rusku teror. On poslal vojáky a komunistickou tajnou policii zvanou Čeka proti rolníkům, se vzkazy k zabíjení lidí, a aby kulaky věšeli hodně vysoko, ať je každý vidí. Rolníci byli masově vražděni, byl jim zabavován majetek včetně obilí nutného k osevu a tak výsledkem byl hladomor. Nelze se divit, že vypukly stovky rolnických povstání proti bolševickým zločincům po celé Rusi. Při jejich potlačování si Rudá armáda počínala velmi krutě, tak například do lesů, ve kterých se schovávaly také ženy a děti, vypouštěla bojové otravné plyny.
Jedním z nejhorších Leninových zločinů byl cíleně vyvolaný hladomor v letech 1921 – 22, kdy, jak už bylo řečeno, rolníci neměli co zasívat a podle výborné publikace Dějiny Ruska 20. Století - díl I, kterou editoval vynikající ruský historik profesor Andrej Zubov, zemřelo hlady přes pět milionů lidí. Pro srovnání, při největším hladomoru carské éry v letech 1891 – 92, zahynulo na 375 tisíc obyvatel.
Při bolševických represích v letech 1918 – 22 zahynulo podle této knihy asi 1,8 milionů lidí. Čili Lenin je přímo zodpovědný za smrt téměř sedmi milionů lidí. A k nim můžeme připočítat i oběti občanské války, protože i tu zavinili komunisté svržením zákonné prozatímní vlády. Zajímavé, že tento nelegitimní puč rusofilům a komunistům, kteří se jinak zaštiťují demokracií, nevadí. Lenin a jeho bolševici životy obyčejných lidí nijak nezlepšili, naopak uvrhli Rusko do bídy, v jaké ani v éře vlády posledního cara Mikuláše II. nikdy nebylo.
Bolševici se nezastavili ani před vraždami dětí, V září 1918 vyhlásili Lenin a spol. v Rusku rudý teror. Jen v Kyjevě bylo podle skromných odhadů kyjevskými čekisty za dva měsíce zavražděno a umučeno více než tisíc dětí důstojníků carské armády, žáků kadetských škol.
Podobně tomu bylo v letech 1940 a 1941 ruské okupaci i Pobaltí. Vojáci Rudé armády a jednotky NKVD si počínali obzvlášť surově při ústupu před Němci v červnu jednačtyřicátého roku. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.
V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.
Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči.
Na krutost bolševiků vzpomíná i Litevka Malvina Pranaitieneová. „Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami jsem cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu jsme nedostávaly nic.“ Jako cesta do Osvětimi, že.
Je na Ukrajincích, aby se se zločiny Banderovců čestně vypořádalo. Ovšem pro Rusko v tomto případě platí onen výstižný biblický citát z Matoušova evangelia. „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“
