Při cestě ze západního Německa jsme mívali deprese

Reaguji tak na blog Josefa Komárka, který tady nekriticky velebil socialismus. Ve skutečnosti bylo socialistické Československo v roce 1989 zaostalou téměř rozvojovou zemí a návraty ze Západu bývaly hrozné.

Tak hned zkraje bych vyvrátil lež pana Komárka o tom, že naše země byla v roce 1989 lépe než Itálie. Jak dokazuje článek na byznys.hn.cz, opak je pravdou. Zatímco v roce 1948 byl československý HDP na obyvatele vyšší než italský, v roce 1989 už byl jen mírně nad 50 procenty italského z hlediska parity kupní síly. Itálii jsem měl možnost navštívit už v listopadu 1989, města jako Řím, Benátky nebo Assisi, a mohu potvrdit, že už na pohled vypadala líp než šedivé komunistické Československo.

Jak už tady napsal v diskusi pod článkem pana Komárka diskutující Otta Zabilanský. „K tomu 78 % všech výrobních prostředků (budovy továren, stroje a přístroje, které slouží při výrobě zboží) v ČSR a 53 % % v SSR bylo odepsáno (z důvodu opotřebovanosti, apod.). Navíc mnoho státních podniků bylo významně zadluženo. Škoda Mladá Boleslav – 800 milionů korun, Škoda Plzeň – 500 milionů korun. Z toho plyne, že v roce 1990 měl náš stát tak obrovský vnitřní dluh, že ho splácíme dodnes.“ S tou opotřebovaností je to pravda. To mi potvrdil i můj táta, který pracoval u čs. spojů jako vedoucí telefonní ústředny, tedy telekomunikací. Podle něj tehdejší federální ministerstvo spojů řešilo problém technologicky zastaralých telefonních ústředen jednoduše, prodloužením jejich životností. Já jsem pracoval u ČSD a to bylo to samé, na mnoha tratích byla zastaralá zabezpečovací zařízení, která pamatovala snad ještě éru císaře pána.

V říjnu 1990 jsem poprvé se svým tátou vyrazil za příbuzenstvem do západního Německa, kde jsme mimochodem zažili i atmosféru sjednocení tehdejších dvou německých států, Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky do jednoho. Byli jsme jako v jiném daleko lepším světě.

O to horší byl pak návrat do Československa přes Rozvadov, z nádherného Bavorska plného upravených malebných vesniček jsme se dostali do hnusného šedivého Československa. Ve vesnicích a městech byla na první pohled viditelná zchátralost a devastace. Jelikož tehdy ještě nestála dálnice, tak jsme jeli po silnici kolem Stříbra, což byl strašný zážitek. Domy, včetně těch v historickém centru, měly běžně oprýskané fasády. Můj otec z toho byl docela dost sklíčený, já poněkud optimističtější s tím, že to chce čas, a bude to u nás vypadat také jako v Německu.

Teď střih a optimistická zpráva nakonec. Letos v létě jsem na své dovolené a putování po západních Čechách navštívil také Stříbro a byl jsem mile překvapen. Velká většina domů včetně nádherné renesanční radnice z 16. století opravena, na náměstí, krásné muzeum, upravená zeleň, moc se mi toto kdysi královské horní město líbilo. Je vidět, že za více než 30 let od listopadu 1989 se toho u nás hodně změnilo k lepšímu.

Dosáhli jsme 94% životní úrovně EU? Jaká to sláva! - Blog iDNES.cz

https://byznys.hn.cz/c1-65880470-cesi-nebyli-vzdy-chudaky-evropy-podivejte-se-do-dob-kdy-se-ekonomicky-vyrovnali-norum-rakusanum-a-valcovali-finy