Poslankyně Černochová: Za nenávistí k Izraeli je levičácký pseudohumanismus

Předsedkyně výboru pro obranu Poslanecké sněmovny PČR a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS) obdivuje Izraelce za jejich bojovnost a vnitřní sílu. V značné míře národního uvědomění může být Izrael vzorem i pro Čechy.

Poslankyně Jana Černochová také prosazuje přesun našeho velvyslanectví z Tel Avivu do hlavního města Izraele Jeruzaléma. Za svůj největší úspěch považuje rezoluce Poslanecké sněmovny ve prospěch Izraele, naposledy tu, která požaduje zařazení Hizballáhu na seznam teroristických organizací. Podle ní by Evropská unie měla přestat finančně podporovat palestinskou samosprávu. Chválí také proizraelskou politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Kdy jste se začala podrobněji zajímat o Izrael?

To nelze říct asi úplně konkrétně. Můj zájem o Izrael je spojen se zájmem o historii a náboženství obecně a ten se zrodil v průběhu dospívání. S postupem času se pak zintenzivňoval, jak jsem více a více chápala, jak je historie a její znalost pro nás důležitá, jak se promítá do současného i budoucího vývoje. Z tohoto hlediska je Izrael klíčové místo, a proto musí poutat pozornost každého, kdo se rád obrací do dob dávno minulých. Samozřejmě pozornost přitahuje i fakt, že naše národy pojí dlouhé přátelství.

Čím Vás přitahuje tato země?

Izrael a židovský národ, to jsou de facto živoucí dějiny, dávná minulost přenesená do přítomnosti. Na jedné straně mě fascinuje stálá existence míst, o kterých můžeme číst v Bibli a která by vlastně měla být už jen legendami, ale přesto promlouvají. Příběhy s nimi spojené jsou mnohdy tak silné a tolik ovlivnily naši civilizaci a kulturu. Obdivuji také, jak dlouhá je tradice a kontinuita izraelského národa, a to přes veškeré útrapy, jimiž si musel projít nejen ve 20. století. Myslím, že nenajdeme na světě podobně dlouhý příběh. A v neposlední řadě mne přitahuje judaismus a jeho systém pravidel, která nejsou jen nějakými náboženskými mantrami, ale v mnoha aspektech mají praktický smysl a význam pro zdravý, naplněný a stabilní život.

Co na ní obdivujete?

Na Izraeli a Izraelcích obdivuji jejich houževnatost, vnitřní sílu, schopnost semknout se a adaptovat se na nepříznivé podmínky, ať už je to pronásledování ze strany nepřátel nebo vyprahlá krajina, kterou je třeba zavlažit. Je to malá země, přesto je na špičce v moderních technologiích, vědě i ekonomice. V případě Izraele beze zbytku platí “co tě nezabije, to tě posílí”.

V čem může být Izrael vzorem pro Českou republiku?

Je toho mnoho. Ve značné míře národního uvědomění, ve schopnosti ze své nevýhody učinit výhodu, v cílevědomosti a zaměření na rozvoj vzdělání, vědy výzkumu a technologií, v odpovědnosti k zajištění obrany a bezpečnosti a k tomu adekvátním investicím do těchto oblastí, v odvaze a odhodlání “porvat se” za své zájmy.

Poslanecká sněmovna PČR odsouhlasila výzvu vládě, aby přesunula velvyslanectví ČR z Tel Avivu do hlavního města Izraele do Jeruzaléma. Proč se tak dosud nestalo?

Nevím, zda k tomu chybí více vůle či odvaha. Ze strany naší vlády mám občas pocit, že v otázce podpory Izraele se slova a činy rozcházejí nebo že v činech vládne určitá laxnost. Je například velmi matoucí, když ministr zahraničí Petříček iniciuje prohlášení tří ministrů zahraničních věcí, ve kterém školí Izrael za jeho kroky vůči Palestincům. V Poslanecké sněmovně je silná proizraelská většina, ale ve vládě se to bohužel tolik neodráží.

Co považujete za svůj největší úspěch v rámci podpory Izraele?

Nepochybně řadu usnesení Poslanecké sněmovny, které se mi na podporu Izraele podařilo prosadit, ať už šlo o jeho deklaratorní obranu vůči organizacím typu UNESCO, které na Izrael často útočí z falešných pacifistických pozic, nebo nedávné usnesení vyzývající k zařazení hnutí Hizballáh na seznam teroristických organizací. V Evropě bohužel Izrael nemůže spoléhat na stabilní podporu většiny zemí, proto považuji za důležité, abychom jako ČR v tomto ohledu byli čitelní a vytrvalí a pravidelně dávali najevo, na které straně stojíme a prohlubovali naše vztahy a unikátní přátelství.

Jak hodnotíte působení amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Izraeli?

Hodnotím jej jednoznačně pozitivně a opakovaně jsem to řekla veřejně. Dohody mezi Izraelem a některými blízkovýchodními arabskými zeměmi či Marokem jsou Trumpovým významným úspěchem a pomáhají stabilizovat celý region. Bez ohledu na domácí politický kontext byl v čele USA konečně po dlouhé době opět někdo, na koho se Izrael mohl spolehnout. Kéž by tomu tak bylo i nadále.

V čem je příčina protiizraelských postojů mnoha zemí EU?

Domnívám se, že je to zejména dáno silným vlivem levice a jejích pseudohumanistických a pseudopacifistických postojů. Dost možná je pravou příčinou u mnoha těchto lidí i určitý latentní antisemitismus. Ten mimochodem v posledních letech v některých evropských zemích nabírá na síle, což považuji za nebezpečné. Ti, kteří vystupují veřejně proti Izraeli tomuto trendu bohužel otevírají dveře.

To je dost nepochopitelné, protože například Izrael ošetřuje zdarma ve svých nemocnicích Palestince, kteří jej nenávidí?

Bohužel, o těchto věcech se tolik nemluví a Izrael je spíše v řadě médií manipulativně vykreslován jako agresor, což je paradoxní. I proto je potřeba, abychom upozorňovali, že realita je jiná.

Jak hodnotíte fakt, že většina hlasování organizací typu OSN a UNESCO je protiizraelských?

Považuji to samozřejmě za neblahou realitu. Nejen v mých očích protiizraelské rezoluce těchto organizací devalvují je samotné. Je nesmyslné, aby se UNESCO jako organizace, která má za poslání péči o světové kulturní a přírodní dědictví, vyjadřovala k politickým otázkám abyla zneužívána k eskalaci mezinárodních konfliktů. Její poslání je zcela jiné a měla by zachovávat neutralitu.

Máte nějakou vizi, jak změnit negativní vnímání Izraele?

Jsem realista a vím, že takovou změnu nelze očekávat ze dne na den ani z roku na rok. Nemyslím si ani, že by bylo v silách pouze naší diplomacie takové změny dosáhnout. Přesto, jak jsem již říkala, musíme naši podporu Izraeli demonstrovat, protože čím více jeho spojenců tak bude činit, tím snáze se jeho vnímání posune. Mezi lidmi je také populární ten, kdo má přátele a s kým se jiní lidé baví.

Je známou skutečností, že palestinská samospráva finančně podporuje rodiny vězněných teroristů. Proč podle Vás mnoha zemím včetně EU nevadí otevřená podpora palestinské samosprávy teroristům?

Důvodem je určité pokrytectví a falešná solidarita s těmi, kdo jsou v blízkovýchodním konfliktu (zdánlivě) slabší (a já dodávám o to zákeřnější). Jak jsem zmínila, protiizraelské nálady v Evropě přiživují zejména levicové elity, které obecně inklinují k tomu, že nadržují vždy těm, kdo se tváří ublíženě, oslabeně, menšinově, utlačovaně. A to bez ohledu na to, jaká je realita. V naší společnosti, která je materiálně zajištěna a žije v relativním bezpečí je to populární postoj. A ten vede i k tomu, že poklesky oněch utlačovaných jsou snadno přehlíženy.

Měla by Evropská unie přestat finančně podporovat palestinskou samosprávu?

Jednoznačně ano.

Fotografie paní starostky byla zveřejněna s jejím výslovným souhlasem pro účely tohoto blogu.