Hrozně mně pobavili rádoby znalci, kteří po prvním zápase s Kanadou odepsali české mužstvo, a nevyčkali na další zápasy. Katastrofa se však nekonala. Ovšem porážka Rusů v semifinále s Kanadou mě moc potěšila.
Čeští hokejisté na Světovém poháru nepostoupili ze skupiny, takže na jásání to není. Nicméně vypadli se soupeři, kteří si to nyní spolu rozdávají ve finále. Zápas s Kanadou se nepovedl, i když do desáté minuty naši nehráli špatně a měli i šance. Bývalý hokejový brankař Motoru Vláďa Plánička dokonce tvrdil, že naši proti javorovým listům hráli docela dobře celý zápas, akorát měli smůlu. A jeho názory, co se týká hokeje, beru. On mu totiž na rozdíl od některých zdejších blogerů rozumí.
Nicméně poté jsme prohráli s Výběrem Evropy až v prodloužení a to rozhodlo, opačný výsledek by poslal do semifinále nás. A tento evropský mančaft v semifinále porazil stejným výsledkem v prodloužení jako nás i Švédsko. V posledním zápase jsme pak porazili Američany 4:3, a celkově skončili pátí, a to i přes mínění některých kanadských expertů, kteří nás suverénně pasovali do role nejhoršího týmu. Takže tragédie se nekonala.
V neděli po ránu jsem ovšem měl velkou radost, když jsem si zapnul teletext a uviděl výsledek zápasu Kanada – Rusko. S chutí a nadšením jsem si prozpěvoval kanadskou hymnu Oh Canada. Rusko tak od roku 1981 nevyhrálo jediný velký světový turnaj, na kterém hrají nejlepší hráči daných zemí. Já holt odjakživa a trvale fandím soupeřům Ruska dříve tedy SSSR. Z jeho porážek mám velkou radost.
A byl by zázrak, kdyby Kanada Světový pohár nevyhrála, má totiž v současné době nejlepší hráče na světě.
