Mladá autorka: Na Šumavě nebyla divočina, ale život

Je to velmi pěkný počin mladé autorky Lenky Klímové, která vydala knihu Historie zaniklé obce Bučina (Buchwald). Přibližuje život lidí na Šumavě a milovníci těchto nádherných českých hor by si ji neměli nechat ujít.

Tato obec se nacházela u samých bavorských hranic v krásné šumavské přírodě. V době největšího rozkvětu v první polovině 20. století v ní žilo přes tři sta převážně německých obyvatel. V éře první republiky se zde čile rozvíjel cestovní ruch, na Bučině se nacházelo několik hotelů a hostinců.  Bohužel, po roce 1945 a nuceném vysídlení původních obyvatel, již nebyla obnovena. Nyní zde stojí pouze hotel Alpská Vyhlídka, který byl po roce 2000 postaven na místě původní Pešlovy chaty, a kaplička zasvěcená Panně Marii a obnovená v roce 1992.

A právě v Alpské vyhlídce se nedávno konal slavnostní křest knihy o Bučině studentky oboru čeština – dějepis, Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze Lenky Klímové, která ji původně napsala jako svoji bakalářskou práci. Publikace je velkým přínosem pro poznání šumavských dějin, nezaměřuje se čistě a pouze na Bučinu, ale přibližuje život lidí na celé Šumavě. Píše se v ní také o dalších zaniklých obcích v okolí. Unikátní jsou například vzpomínky paní Kyznarové, jejíž rodiče postavili v Bučině na konci třicátých let hotel, který jako jediný měl české majitele. Tvrdí, že s místními Němci vycházeli dobře, i když Ti Čechy jinak moc nemuseli. Rodina Kyznarova pak po roce 1948 o svůj majetek přišla, přesto se však stačila zapojit do protikomunistického odboje a pomáhala s převáděním lidí, kterým hrozila perzekuce, za železnou oponu. Zmíněny jsou i dvě šumavské převaděčské legendy Kilian Nowotny a Josef Hasil. V knize jsou dále uveřejněny i vzpomínky potomků původních německých obyvatel, což je z hlediska pochopení a přiblížení historie jenom dobře.

Čtenář se také z této rozsahem menší, ale zajímavé práce dozví, jak zde lidé žili, co jedli, jaké svátky slavili, jak se oblékali, zkrátka si udělá obrázek o tom, jak na Šumavě zhruba od druhé poloviny 18. století vypadal život místních obyvatel. Za velmi pozitivní považuji fakt, že autorka ve své práci projevila potřebný nadhled, což jejímu výsledku prospělo.

A  jenom drobné výtky, prvním českým zvukovým filmem nebyl zfilmovaný román Karla Klostermanna  Ze světa lesních samot v roce 1932, ale Tonka Šibenice  z roku 1930. A také ve Vimperku nesídlil krajský, ale okresní soud. Nicméně celkovému vyznění knihy tyto nepatrné chyby neubližují.

Poděkování si zaslouží také šumavský podnikatel JUDr. František Talián, kterému rovněž patří hotel Alpská Vyhlídka, jenž pomohl autorce s textem a místopisnou revizí knihy a také se zasloužil o její vydání ve svém nakladatelství Fortuna.

Toto dílem je rovněž důkazem toho, že Šumava se od 18. století postupně měnila v hospodářskou oblast. V druhé polovině minulého století však nepřirozeně zanikla sídla jako Bučina, Knížecí Pláně a další, v nichž žily tisíce obyvatel. Byly zde pošty, fary, kostely, obecní samosprávy v čele se starosty, obchody, hostince, hotely, fungovaly hasičské sbory, tělocvičné spolky a další. Lidé v lese těžili dřevo a na pastvinách pásly dobytek. Čili zde existoval život a nikoliv divočina.

Historie zaniklé obce Bučina

Lenka Klímová,

Nakladatelství Fortuna,

Praha 2017

Hodnocení: 90%