S Romanem Jochem se často shodnu. V názoru na Klokánky to sice úplně neplatí, ale v jednom má pravdu, nejlepší způsob jak pomoci dobrému úmyslu je založení a podpora dobrovolného sdružení občanů.
V dnešním komentáři Stop dotační rutině v Lidových novinách Roman Joch nesouhlasí se státními dotacemi pro Klokánky, protože by to podle něj byla podpora fiskální nezodpovědnosti. S tím by se dalo polemizovat, ale uvádí zajímavý příklad, kterého si kdysi na začátku 19. století všiml francouzský šlechtic Alexis de Tocqueville při své cestě do Ameriky. Jestliže se měla prosadit nějaká dobrá věc, tak ve Francii za ní stál stát, v Anglii místní šlechtic a v USA ji podpořila občanská sdružení.
Americký příklad se mně zdá nejlepší, když chci prosadit něco užitečného, tak se spojím s ostatními spřízněnými lidmi a začnu tuto myšlenku propagovat a shánět pro ni peníze. Dávám tak najevo svoji občanskou hrdost, že jsem na státu nezávislý, nepotřebuji ho a poradím si i bez něj. Zdá se mně to tak nějak i spravedlivější, protože každý považuje za prioritní něco jiného, někdo fotbalové hřiště, jiný zase koupaliště atd. Tak ať si každý zaplatí, to, po čem touží. Bohužel, my jsme pořád jaksi poznamenáni socialismem, který místo sebevědomých občanů preferoval otroky bez vlastní iniciativy a místo na sebe spoléháme na jakýsi imaginární stát.
To, co dělají střediska Klokánků, která se starají o opuštěné děti, je dobré a užitečné. Jinak by totiž jejich malí klienti skončili v dětských domovech, kde by se jim určitě tak nelíbilo. Nestačí však Klokánky pouze „plácat po ramenou“ a říkat jim jak jsou dobří, případně je litovat. Kdo to s nimi myslí upřímně, tak jim pošle peníze na účet Fondu ohrožených dětí č. 3055103 / 0300.
