Stal se totiž obětí lživého obvinění ze spolupráce s nacisty, které zlomilo jeho kariéru. Přitom mnozí jeho tupitelé byli na rozdíl od krále komiků skutečnými kolaboranty s Třetí říší. Akorát na ně nebylo tolik vidět.
Není tajemstvím, že ti, co za Hitlera v horším případě drželi ústa a krok, v tom lepší pak rovnou s nacisty kolaborovali, se po válce stali velmi horlivými „vlastenci“. A právě tato lůza často s páskou revolučních (rabovacích) gard na rukávech a v mnoha případech také na popud komunistů zničila kariéru i králi komiků. Byla to štvanice na nevinného člověka, který přišel o všechno. Mnozí jeho pronásledovatelé přitom sami aktivně pracovali pro Němce, protože si chtěli zachránit kůži. Byli horší než on a za svoje selhání se po válce mstili na něm a dalších nevinných lidech.
Přitom pro Vlastu Buriana měl pochopení dokonce i profesor Václav Černý, který jinak kolaboranty a zbabělce, kteří šli německým okupantům na ruku víc než bylo únosné, nešetřil. Ve druhém díle svých Pamětí Křik koruny české napsal: „Znám jediný případ, kdy lze omluvu neodvolatelného nátlaku přijmout; když odmítnutí má katastrofální následky pro jiné cizí lidi, kteří na důsledcích činů životem závisí. To byl případ Vlasty Buriana, který si dal nadiktovat, aby v hnusných rozhlasových skečích, jimiž měla být zesměšněna londýnská vláda emigrace, hrál osobu opilého Jana Masaryka. Vlastimil Burian měl omluvu; na jeho svolnosti závisel osud jeho divadla, které mohlo být kdykoliv zavřeno, živobytí herců a hereček, personálu, dokonce několika českých spisovatelů, kterým ve svém divadle poskytl zaměstnání a chléb.“
Vlasta Burian také ve svém divadle kryl lidi před nacisty a totálním nasazením. A pro protektorátní rozhlas natočil skeč, v níž parodoval čs. ministra zahraničí v exilu. Obětoval tak svoji pověst v zájmu potřebných lidí. Pamětníci tvrdí, že to nebyl Vlasta Buriana, jakého známe z jeho vynikajících filmů To neznáte Hadimršku, U pokladny stál, Ducháček to zařídí a dalších. Podal prý strašlivý výkon a oni se divili, že jej Němci nezatkli pro sabotáž a hanobení Třetí říše.
K nezapomenutí také byla jeho protinacistická vystoupení, když přišel na jeviště s bičem na jehož konci bylo zavěšeno písmeno c. Když se ho ptali co to má, tak odpovídal, „bič a na něm ce.“ Pokaždé to mezi diváky vyvolalo salvy smíchu.
Jak je uvedeno na webu csfd.cz, všechny body obžaloby z údajné kolaborace s nacisty byly obhajobou vyvráceny. To však nepomohlo a Vlasta Burian byl odsouzen k několika měsícům těžkého žaláře a pokutě půl milionů korun. Přitom sám Jan Masaryk nad tím skečem mávl rukou, jeho protagonistovi odpustil a dokonce dosáhl jeho propuštění z vězení. Na popud divadelního historika Vladimíra Justa byl Burian v roce 1994 soudně rehabilitován. Zničený život mu to však už nevrátilo.
Bohužel, krátce po květnu 1945 se radost z konce nacistické okupace často změnila v hon na nepohodlné lidi. Přitom Vlasta Burian měl smůlu, že byl vidět, v tomto případě tedy slyšet. Jenomže mnozí z těch, co jej pronásledovali sami aktivně pracovali pro nacistické Německo a třeba ve zbrojovkách vyráběli zbraně nebo munici, které zabíjely lidi na straně protinacistické koalice. Ano, oni měli strach, protože za sabotáže byl trest smrti. Proto se do odboje nezapojili a pracovali pro Hitlera až do května 1945. Takoví lidé ovšem neměli morální právo si po válce hrát na hrdiny a pronásledovat druhé kvůli de facto nepatrným prohřeškům, když sami měli pořádné máslo na hlavě, protože jejich oběti také měli strach a k tomu ještě kryli před nacistickými zločinci druhé lidi.
Zdroje:
Paměti 1938 – 1945, Václav Černý, nakladatelství Atlantis, Brno 1992
https://www.csfd.cz/tvurce/1445-vlasta-burian/biografie/
