„Nepotřebuji odvoz, potřebuji zbraně,“ těmito slovy zareagoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj loni v únoru na nabídku evakuace po nevyprovokované ruské agresi. Za mne palec nahoru.
Ruský diktátor Vladimír Putin, to je panečku jinačí materiál. Když mu tam Jevgenij Prigožin začal se svými wagnerovci bez odporu vojensky obsazovat milionová ruská města a jeho oddíly pronikly až 200 kilometrů k Moskvě, tak pronesl jakýsi zmatený projev, sedl na letadlo a uletěl do Sankt Petěrburgu, aby se mu náhodou něco nestalo. Inu, obyčejný strašpytel.
Jaký to rozdíl proti Zelenskému, který v těžkých chvílích zůstal se svým lidem, a odmítl se schovávat v cizině. To Putina zajímá jen on sám a obyvatelé Ruska jsou mu ukradeni. Když přijde do tuhého, utíká jako malý kluk. To, že se dneska sešel s Prigožinem, znamená jediné, Rusko není země, to je diagnóza, zločinecké a mafiánské spiknutí. Setkat se s účastníky pokusu o ozbrojený puč, a tvářit se, že se nic nestalo, to už je opravdu silné kafe.
Dokonce i samotný Václav Klaus prohlásil, že současné situaci v Rusku nerozumí. Kreml nechá uvěznit disidenta Alexeje Navalného za vykonstruované obvinění, ale pokus o ozbrojený státní převrat nechá bez povšimnutí. Král Putin je ve skutečnosti nahý, nemá Rusko pod kontrolou a nemůže si být jistý ani loajalitou nejbližšího okolí. To je nyní nad slunce jasné.
Na druhé straně se mně nelíbí, že na tiskovou konferenci českého prezidenta Petra Pavla a jeho ukrajinského protějšku nebyla vpuštěna ruská opoziční novinářka Farida Kurbangalejevová, která je prokazatelně velkou oponentkou putinovského režimu, i když předtím obdržela akreditaci. To byla chyba.
