„Vrátit se zpátky do Ruska, to je jako vrátit se zpátky do koncentráku,“ prohlásil můj přítel z Tallinu Eston Koheri. Úspěšný rozvoj vlastní země a obavy ze silného souseda spojují nejmenší pobaltskou republiku a židovský stát.
S Estonem se známe od roku 2007. Tehdy se demokraticky zvolená estonská vláda rozhodla přemístit z centra hlavního města Tallinu na vojenský hřbitov sochu rudoarmějce, která je většinou Estonců právem vnímána prizmatem okupanta. Následně v estonské metropoli vypukly mezi ruskou menšinou nepokoje, při kterých lůza rozbíjela obchody, zapalovala auta a ničila veřejný majetek. Tamní policie naštěstí situaci zvládla a potěšitelné bylo, že se jí na pomoc hlásily stovky dobrovolníků. Já o tom tehdy napsal komentář do MF DNES a Eston, jehož příbuzná pracovala na estonské ambasádě v Praze, se k němu dostal a poděkoval mně za něj. A od té doby si rozumíme.
Nedávno jsme se bavili o jeho zemi, která jako jedna z mála při hlasování v UNESCO o rezoluci týkající se Chrámové hory v Jeruzalémě byla proti a podpořila tak Židovský stát. „Víš, já mám Izrael moc rád, už jsem tam byl dvakrát, je to překrásná nádherná země. Já to vidím takhle, my toho máme hodně společného. Jsme relativně malé země, máme proti sobě silné nepřátelské sousedy, my Rusy, oni Araby, obojí jsme ekonomicky úspěšní, rozvíjíme vyspělé informační technologie a máme výborné školství. Ale především to nepřátelské okolí, to nás hodně sbližuje. Proto jsme na straně Izraele, na straně Židů,“ řekl.
K tomu jsem musel něco dodat. „Chápu Vaše obavy z Rusů, a ty dobře víš, že k nim jsem hodně kritický. Přesto všechno, ale oni u vás nedělají teroristické útoky, neubodávají na zastávkách autobusů a neodpalují bomby v restauracích,“ namítám. „To je sice pravda, jenomže Rusové nás trvale provokují, viz jejich porušování našeho vzdušného prostoru jejími vojenskými letadly. A násilnosti v roce 2007, kdy ta ruská sebranka řádila v našich ulicích, kdo myslíš, že je vyprovokoval? Ty byly řízeny z Moskvy, o tom důkazy jsou,“ oponuje.
Shodli jsme se nakonec, že Izraeli oba přejeme jen to dobré a máme ho rádi. A to se týká i Estonska. To České republice může být vzorem například v jednoduchosti daňového systému, ve fungování webové komunikace se státní správou, a také ve školství. Zdejší žáci totiž dosahují v rámci mezinárodních srovnání ve více oborech lepších výsledků než ti čeští.
„Izrael zůstane svobodný a Estonsko také. Do dob ruské okupace se nevrátíme v žádném případě. Žít v koncentráku nebo v gulagu by nikdo normální jistě nechtěl,“ dal důrazně najevo Eston.
