Tu bojuje za práva pacientů, tu zase coby odborář hrozí generální stávkou. Přitom však Luboš Olejár prakticky nikoho nezastupuje. Svaz pacientů, kde dělá předsedu, je spíše virtuální organizace a dále šéfuje jedné marginální odborové organizaci metropolního dopravce. Za to si však nechává z městských peněz slušně platit.
Na tuto problematiku upozornily již v polovině února jako první Lidové noviny v článku Odměny byly jen vyvolené. Podle něj dostaly některé odborové organizace v letech 2009 a 2010 více než milion korun nad rámec kolektivní smlouvy.
Některým odborářům Dopravního podniku hlavního města Prahy se fakt nežije špatně. Takový Luboš Olejár dělá předsedu základní organizace Odborového svazu dopravy, která má kolem padesáti členů. Jenom připomínám, že tento městský dopravce zaměstnává zhruba deset tisíc lidí. Takže Olejářův odborářský spolek je zcela bezvýznamný.
Ovšem i tak je pan Olejár uvolněn z velké části pracovního úvazku a za svoji jistě namáhavou činnost ve prospěch pracujících bere asi 26 tisíc korun měsíčně. Tyto informace mně poskytl důvěryhodný zdroj blízký pražskému DP. Komunisty rád nemám, ale připomenu, že za jejich éry připadal jeden uvolněný odborový funkcionář, který to měl jako svoji práci, na 600 členů odborů. Nenamítal bych nic, kdyby si oněch padesát Olejárovců platilo svého šéfa ze svého, ale tak tomu není.
Pražský dopravní podnik by měl podle primátora Bohuslava Svobody šetřit každou korunu, a to by mělo platit i v případě některých přeplácených odborářů.
Údajný bojovník za spravedlnost Luboš Olejár si tak nehorázně žije na úkor daňových poplatníků a lidově řečeno káže vodu a pije víno.
