Výlet za tulipány, větrnými mlýny aneb vážně poznávám svět - II.část.

Program na poslední dva dny naší dovolené byl jasný. Stihnout co nejvíc. Takže Keukenhof, Zaanse Schans, Katwijk aan Zee, Haag, Goudu a Rotterdam. Zdálo se to jako nelidský úkol, ale my nechtěly o nic přijít.

Keukenhof

Zahrada Evropy, to jsme si nemohly nechat ujít. Sice jsme chvíli bloudily, než jsme nalezly to správné parkoviště, ale kolony autobusů a aut nás více než přesvědčily, že jsme správně. Zahrada plná tulipánů, dalších květin, lidí a asijských turistů. Tak nás tak napadlo, proč si takhle u nás nefotí řepková pole, protože pohled na žluťoučkou barvu je také omračující…

Byla to opravdu hezká podívaná, jenže člověk je z toho trochu rozčarován, když vidíte jaká masa lidí je všude kolem, takže jsme to tam ke konci prolítly, stavily se u stánku se suvenýry, daly kávu a spěchaly pryč. Kristýnka se chtěla moc vyfotit u pole s tulipány, jak je často k vidění v průvodcích a obrázcích na internetu, ale když jsme viděly, kolik lidí má stejnou touhu fotit se u vyhlídkového bodu, velice rychle si to rozmyslela. Zadaly jsme do navigace Zaanse Schans a navíc jsme se rozhodly nejet po velkých silnicích, ale naopak po okreskách a můžu to jen doporučit. Jednak jsou to krásné cesty a navíc vidíte spoustu zajímavých vesniček. Dokonce jsme se cestou zastavily u velkých polí s tulipány, kde nikdo nebyl! Bylo tam staré parkoviště, nevyužité, prázdné a to bylo přesně pro nás. Řeknu Vám že to byla nádhera. Takhle si představuji výlet za tulipány. Stát uprostřed pole, obklopena velkou nádherou, krásné počasí a nikde nikdo, jen slyšíte bzučet hmyz, který je stejně jako vy omámený těmi barvami a vůní.

Zaanse Schans

Další naše cesta vedla do restaurované historické vesnice. Tomu říkám typické Holandsko. Funělo, ale to ještě nic nebylo oproti našemu dalšímu cíli. Všude větrníky, historické domečky a co jiného, než hodně turistů. Nicméně za vidění určitě tahle malebná vesnička stojí.

Stavily jsme se tam v jednom obchůdku, kde vám vedle přednášky o výrobě sýrů také nabízí různé druhy, které před nákupem můžete ochutnat. Za sebe mohu doporučit Baby sheep a klasický kozí a klasická gouda. Všechny byly nepřekonatelně dobré a chutné. Nemám ráda kozí, který je hodně výrazný, ale tenhle s bylinkami byl absolutní špička. Příchutě tam měli různé. Ještě při vchodu do téhle vesničky na přicházející číhá fotograf a řve na vás úsměv a fotí vás. Až při odchodu zpět nám došlo proč. Visíte pak na obrovské tabuli s kalendářem a s přívěškem na klíče ze Zaanse, vždy pod státní vlaječkou své země, který si můžete koupit. Jen škoda, že u nás bylo místo Česká republika napsáno Česka. Asi když se někoho zeptali, odkud jsou, ať to řeknou ve svém jazyce, odpověděli mu z Česka. Takže jsme tam měli štítek Česka… Co vám budu povídat i já se na to chytla a nakonec si tenhle kalendář, což vlastně je největší kravina co si nikam nepověsíte, koupila za 15eur! Mám to doma v šuplíku…

Katwijk aan Zee

Zajely jsme k moři jen náhodou, tam jsem teprve pochopila, proč jsou v Holandsku všude větrníky! Přímořské letovisko, v létě naprosto luxusní destinace, ale ten vítr? Byl tak silný, že se tvořila na okraji moře pěna. Jakmile jste se jen trochu pousmáli, už vám skřípal písek mezi zuby, ale moc se mi tam líbilo. Pomalu zapadlo sluníčko a začínalo to být moc hezké. V létě určitě stojí za výlet i sem. Šly jsme se schovat do jedné restaurace, hlavně pro wifi, abychom se podívaly, kde se pro dnešní noc ubytujeme. Popravdě, chtěly jsme si trochu spravit chuť po zkušenostech z hotelu v Amstru, takže jsme velice pečlivě nakonec vybraly hotel v Leidenu. Šlo jen o přespání, ale pokoj za rozumnou cenu na okraji města byl víc než uspokojivý. Jelikož nás zmohla únava, rozhodly jsme si dát jen pár skleniček vína a jít si lehnout. Neměly jsme sílu jít kouknout do města. Takže pro nás město Leden zůstalo záhadou a my si nastavily budík na brzo ráno, protože nás čekal poslední den v Holandsku a cesta směr Haag, Gouda, kde jsem ochutnala ten nejšílenější hnusný sýr, která se jen dá ochutnat a Rotterdam… Ale o mém gastronomickém zážitku, ze kterého mám doteď osypky až příště....