Padne jeden, padnou všichni

Soudobé společnosti se nenachází v lehkých časech. Často řeší problémy, za jejichž vznik nemohou. Tvrdé důsledky ovšem dopadají na ně. Při slovu Afrika se mnohým vybaví vzdálený kontinent, o něhož není potřeba se zajímat. Více se mýlit nemohou. Dnešní globalizovaný svět jako by vyznával mušketýrské heslo jeden za všechny, všichni za jedno. Padne jeden, padnou všichni

Přítomnost ekonomické krize cítí všichni. Od západního pobřeží USA, jižního Kapského města až po tsunami poničeného Japonska. Rok 2008 vrhl mnohé státy do situace nepříliš vzdálené té ze třicátých let minulého století. Debaty ohledně záchrany Řecka, potažmo celé eurozóny, a neudržitelnosti státních dluhů zemí jižní Evropy jsou na denním pořádku, prozatím bez viditelného řešení. Podobné je to se stále zvyšující nezaměstnaností. V evropských zemích vycházejí lidé všeho věku do ulic. Ve Spojených státech demonstranti obsadili Wall Street, kde vidí hlavní příčiny současné krize.

Problémům se ovšem nevyhnuly ani země ostatních kontinentů. Krizi odstartoval pád americké banky Lehman Brothers, zažívá ji na vlastní kůži i člověk na keňském předměstí. Mnohé africké ekonomiky zažívaly boom s několikaprocentním růstem ekonomiky. Například Ghana díky exportu oleje a plynu zvýšila roční růst o 13 %. Onen rozkvět zemí černého kontinentu zarazila krize na evropských a amerických trzích a ani zvýšená poptávka z Asie pád afrických ekonomik nezachrání. Navíc podle šéfa Světové banky pro Afriku Roberta Zoelicka může pád trhů a následně nedůvěra v ně vést i velké rozvíjející se země – Čínu či Indii – ke stáhnutí svých investic na africkém kontinentu.

Evropa představuje pro Afriku nemalé odbytiště. Celých 37% exportu ne-olejných produktů směřuje právě na její trh. A to se vše v současnosti po dvojité recesi v USA a nejistoty eurozóny může změnit. Podle žurnálu Africa Confidental znamená jednoprocentní snížení růstu evropských ekonomiky totožný pád afrických ekonomik.

Navíc spotřebitelné ceny se v Africe – i v zemích s dostatečně silnou a rozvinutou ekonomikou – rostou. Za poslední rok se jejich průměr zvedl z 7,5% na 10%. A to sebou přináší nejenom ekonomické problémy, ale i problémy politické, na něž se po období nestability a budování postkoloniálních států dívá dvojnásobně opatrně.

Podle čínského ekonoma a představitele Světové banky Justina Yifu Lin je to naopak možná pozitivní změna pro Afriku. Zatímco se mzdy v rychle se rozvíjejících se zemí, Číny a Indie, zvyšují, je pravděpodobné, že budou firmy hledat zázemí ve státech s nižšími mzdy. A to je podle Justina Yifu Lin šance pro Afriku.

Současný svět už se těžko dá rozlišovat na separované a uzavřené státy. Hranice se lehce stírají s tím, jak jsou propojené finanční trhy a ekonomiky. Dávno už neplatí, že například Afrika je daleko. Ne v dnešním globalizovaném světě.