Genocida? Ale kdéže, pouze čistky…

Genocida, stejně jako etnické či náboženské čistky vyvolávají po vyslovení hrůzu, jenž zamrazí člověka na zádech. Jde pouze pár písmem, které jsou ale ocejchované krví. O to smutnější je, že jedna genocida je brána vážněji než jiná…

Genocida či čistky jsou sami o sobě úděsným jevem, jehož jsou schopni lidé vykonávat na druhých. Často se při pomyšlení na ně, člověk musí smutně pousmát nad svým rodovým pojmenováním – homo sapiens neboli člověk rozumný. Kde člověk nechal rozum, když je schopen jen pomyslet na vykonání těchto hrůzností? O to horší je fakt, že tyto zvěrstva jsou s člověkem spojena od jeho počátku, jako má člověk své nohy.

Říká se, že už v osmém století před našim letopočtem probíhaly čistky a to v nemalém počtu – 4,5 milionů lidí bylo tehdy odsunuto kvůli státní politice. Nikoliv etnické či náboženské cíle, jen ovládnutí nového území.

Neustále se debatuje o odsunu sudetských Němců. V poslední době se o tom nejenom debatovalo, ale spíše křičelo z Hradu. Přitom jen málokdo ví, že snaha zbavit se germánské krve na českém území je živá už od jedenáctého století, kdy král Spytihněv chtěl české království osvobodit do tří dnů od Němců.

Čistky, a v moderním světě i genocidy, zde vždy byly a podle pohledu na současnost bohužel i budou. Což po druhé světové válce a holocaustu, jenž smutně válku doprovázel, je nepochopitelné. Ovšem genocida se děje dál. Není těžké dojít daleko pro příklad – Rwanda je toho posmutnělým příkladem.

Genocida započatá v šedesátých letech minulého století, vyvrcholená na jaře roku 1994 a stále hrozící se svým konečným řešením doteď. Dlouhodobý problém bez jediného blízkého řešení. A svět? Většinou má pásku přes oči. A proč? Důvod je jednoduchý – je to Afrika.

Rwandská genocida společně s arménskou, stalinovskou a holocaustem se řadí mezi nejhorší zločiny proti lidskosti v novodobé historii. Okrem stalinovského teroru v sovětském svazu na vlastním obyvatelstvu šlo o konečnou otázku těchto národů. Přesto se jen o holocaustu napsaly milióny stran, sto tisíce filmů a dokumentů bylo natočeno a byla zaznamenána stovka příběhů přeživších. Není člověka, jenž by nevěděl, co je to holocaust. Kolik lidí ale ví, kdy a že vůbec byla rwandská genocida, přestože je to událost nejmladší?

Stále mě nepřestává překvapovat, jak je Afrika málo všímaným kontinentem. Subsaharská Afrika už po čtyřicet let do světa bije svými čistkami Hutuů proti Tutsiů. Rwanda a Burundi, dvě malé země v srdci černého kontinentu, plus okolní státy, jenž se prohýbají pod návalem uprchlíků. A svět?

Svět zajímá Afrika, vždyť USA s Čínou bojují o to, kdo z nich získá větší moc na tomto kontinentě. Nutno říci, že trochu jinak než by státy uvnitř Afriky potřebovaly. Ne, že by peníze z průmyslu a těžby, které tyto dvě mocnosti do Afriky dají, mohly bezděčně odmítat, ovšem každý alespoň s menší prozřetelností vidí, že kdyby těžbu a průmysl africké státy prováděly sami, zisk by byl o 98% vyšší. A proč ho tedy přenechávají druhým? Kde jen začít – od korupce počínaje přes nulovou životní úroveň až po chybějící infrastrukturu konče.

Ano, svět se zajímá o lukrativní místa v Africe. Čína se rovnou netají tím, že ji politické zřízení daných států nezajímá. Sama demokracii neuznává, tak na co ji hlásat jinde. USA sice slabým hláskem tvrdí, že by se státy měly zdemokratizovat, ovšem v jejich zájmu to není.

Neustále mi připadá, že zločiny proti lidskosti, které jsou v samém srdci Afriky prováděny, by byly přijímány zcela jinak, kdyby se odehrávaly na poli Evropy či Ameriky. Kdyby Rwanda nebyla africkou zemí, ale ležela by například na západě Evropy, asi by hrůzný teror Hutuů proti Tutsiům netrval přes čtyřicet let. Stejně tak by jeden z ‚vynálezců‘ dětských vojáků Yoweri Museveni neseděl už přes dvacet tři let v prezidentském křesle v Ugandě…

Jenomže tohle je Afrika. Není to svět, tohle je Afrika! Jak ironické. V době kolonií, byla Afrika obklopena loděmi a vojáky tolika evropských zemí, kolik na to jen mělo peníze. V dnešní době na africkou situaci pohlíží ty stejné země z pohodlných křesel OSN v klimatizovaných konferenčních místnostech.

Evropa se tak ráda zbavuje odpovědnosti a Severní Amerika s ní jakbysmet. Připlout na černý kontinent, vzít, co se uveze včetně lidí, kteří se budou skvěle hodit na práci a ještě tam nechat nehorázný bordel. Však oni se z toho nějak vylízají…

Možná by byla Afrika zaostalá, ale byla by svá, se svými zvyky, se svými tradicemi. Možná by byla na úrovni temné středověké Evropy, kdy by se ‚mydlili‘ mezi sebou. Ovšem ona nedostala příležitost jít si vlastním vývojem. Vtrhnutí a zase odejití kolonizátorů bez řádu, kdy v Africe zůstal jen chaos, neschopnost samostatnosti, ani z rychlíku nepřipomínající dodržování lidských práv a žádná životní úroveň…

Jak dlouho bude ještě trvat, než se svět začne o Afriku zajímat i jinak než z ekonomického hlediska? Jak dlouho se budou ještě zavírat oči nad neustálým terorem ve Rwandě, který připravil v jen v roce 1994 dvacet procent z celkového počtu tutsijských obyvatel o život? Jak dlouho se budou ještě tolerovat malé děti s kalašníkovem v ruce? Jak dlouho budou ještě tisíce dívek a žen znásilňované milicemi s tichým souhlasem vlády Demokratické republiky Konga? Jak dlouho budou ještě nejvyšší politici poklepávat na ramenou vrahům sedících v prezidentském křesle? Jak dlouho bude ještě těžké přiznat, že v Africe žijí stejně hodnotní lidé jako ve vyspělých státech?!

  To by se asi Afrika musela stát Evropou, Rwanďané a jim podobní židovským národem a děti s kalašníkem by musely být dětmi evropských a amerických státníků…