Etiketa neb kam zmizela slušnost?

V posledních dnech by se titulky novin mohly shrnout do pár slov – hrubost, sprostost, neslušnost. A za každým z těchto slov udělat tři vykřičníky, abychom upozornili, jak moc jsme rozhořčeni. Lamentujeme nad tím, kam se vytratila lidská slušnost. Kdybychom měli být upřímní, nejenom z politiky zmizela už dávno…

Není mým cílem rozebírat jednotlivé výroky Mirka Topolánka. To za mě udělala stovka lidí. Ani nechci zkoumat, zdali se stal obětí medií či na svou prostořekost jednoduše doplatil. A už vůbec ne, jestli si pád z lídra kandidátky do květnových voleb a v následujících dnech pravděpodobně i předsedy Občanské demokratické strany zasloužil.

Ovšem události posledních dní mě donutily zamyslet se nad tím, v jaké míře a vůbec zdali existuje v české politice etiketa a to tzv. gentlemanství. Doby chrabrých, ale čestných rytířů a jejich skutků pro okouzlení dam, jsou dávno pryč. Nastoupil funkcionalismus ruku v ruce s pragmatismem. Prokážu ti úctu, ale nečekej, že to bude zadarmo. Z malé laskavosti, která by se dříve považovala za samozřejmost, je v současnosti potřeba vytřískat, co jen to jde.

A proč právě etiketa u našich státních představitelů? Zřejmě proto, že by měli jít příkladem. Příkladem nám ‚obyčejným lidem‘, když použiji jednu z nejčastějších frází Jiřího Paroubka. Politici nekormidlují chod pouze naše státu, ale také jsou reprezentací na poli mezinárodním. Český člověk nechodí daleko pro nějaké to slovo od podlahy a tím se asi řídí i politici.

Kdyby totiž politická etiketa, a rovněž slušnost jako její hlavní rys, existovala, nejenom Mirek Topolánek by z politických míst dávno zmizel. Upřímnost je sice ceněná vlastnost, ovšem pokud je vyjádřena správně. Vulgarita upřímnosti na lesku nepřidá. Ani v té nejzapadlejší putice u piva, natož před zraky potencionálních voličů.

Také by nedocházelo k takovým otřesům na půdě politiky. Patová situace po volbách, neustálá snaha shodit vládu i v době, kdy se na republiku upírají zraky minimálně celé Evropy, a hlavně žádné velké hádky nepřispívající k prosperitě země. Kdyby korektnost se mezi našimi představiteli objevovala, koalice, jež by byla ku prospěchu státu, by byla možná. Pro dobro země by bylo možné alespoň na chvíli odložit spory, ačkoliv jsou politické programy odlišné jako Mohammed a sv. Marek.

Ti, kteří křičeli a dovolávali se nejhlasitěji odchodu svého politického protivníka, by si sami mohli zamést před vlastním prahem. A to se týká všech napříč politickým spektrem. Silný populismus, lži přímo do očí, nedůstojné chování a sprostost na každém kroku. Jestliže jeden volal, že ono zmiňované chování do slušné politiky nepatří, museli bychom podle jeho slov vyměnit celý parlament, senát nevyjímaje.

Odstoupit a přenechat politické křeslo druhým by mělo být samozřejmostí, jestli se dotyčný provinil nejenom proti způsobům slušnosti, ale rovněž zdali je podezříván z porušení zákona. Sice existuje presumpce neviny, ovšem ona ta politická imunita jim v mnohém vyhovuje více. Zastírat, zastírat a zastírat. V lepším případě hodit vinu na někoho jiného.

Kam se jen poděla ta slušnost, jež má být ve společnosti běžná? Jestli na nejvyšších místech lidé vidí chování, které je jejím přesným opakem, je jednoznačné, že nebudou mít potřebu chovat se správně. Tam, kde to prošlo jednou, projde to i jindy. A když jde vidět, že to lze, proč to nezkusit rovněž.

Jestliže Paroubek svým rozhořčeným proslovem dává najevo, že takové chování do politiky nepatří, měl by mu někdo koupit zrcadlo. Pro Filipa jakbysmet. A takto bychom mohli jít dále a dále, politik za politikem. Ukázat na jednoho pohrdavě sice na chvíli pozornost od sebe samého odvrátí, ovšem ne na dlouho. Časem si opravdu začneme myslet, že my, voliči, tak ve skutečnosti jsme hloupí.

Ano, odstoupit měl, ale nikoliv za výroky, ať na stranu Fischera, Paroubka či médiím, ale kvůli politické etiketě. Ale kdybychom to striktně vyžadovali, neměl by nám za chvíli, kdo vládnout. Křesla ve sněmovně by osiřela a na politické půdě by byl klid jako po pěšině. Otázka, která se ovšem vynořuje, je, zdali slušnost nechybí i nám, obyčejným lidem, neboť z lůna prosté sorty lidí je vytahujeme na politické výsluní právě my. Před politiky byly taktéž obyčejnými lidmi. Nechybí tedy etiketa společnosti obecně? Ovšem kamení v ruce drží jen jedni...