Moře kolem řeckých ostrovů se rozbouřilo a samotné Řecko s ním. Krize, zatajování a plýtvání státních prostředků potápí dříve prosperující jižní stát milovaný turisty ke dnu, kde se tyčí hrůzostrašný fakt – bankrot. Lidé na palubě děravou loď nevidí, ačkoliv evropské společenství už splétá záchranné lano.
Bude to už pár týdnů, co se na dosud stabilní lodi Řecka objevily první trhliny. Přímořský stát byl v očích jeho partnerských evropských kolegů chápán jako solidní partner. Důvěra byla porušena, když vyšlo najevo, že ne všechny výroční zprávy o ekonomické situaci státu byly zcela ‚košér‘. Fixlování na nejvyšších místech dovedlo stát rájů letních dovolených k hranici, jíž se děsí celý svět. Možnost státního bankrotu si nemohli připustit ani na Islandu, v Pobaltí či Maďarsku, dokud na onom horizontu nestanuli.
Občané Řecka se pustili do boje. Do bitvy nikoliv snažící se zalepit díry dosud pevné a lehce plující lodi, ale bitvy na palubě. Ovšem potápí-li se podpalubí, půjde ke dnu i paluba, ať je sebevíc pevná. Takže honosné a pohodlné křesla na palubě nepomůžou vyplnit trhliny vespod. Gravitace je zde víc než jistá.
Mohutné vlny se blíží, Evropa, která boj na lodi z povzdálí pozoruje, dává do kupy záchranou misi, aniž by o to byla požádána. Přesto si diktuje podmínky. Pěsti a křik plujících musí skončit a musí být nastolen správný plavební řád. Řekové zatím stávkují, ačkoliv už kapitán veřejně prohlásil, že on a jeho velitelé udělali chybu, kterou je potřeba rychle a efektivně vyřešit.
Řekové utahování opasků odmítají. Zeštíhlení vždy doprovází pot, slzy a vztek na rozdíl od jednoznačného přibírání. Jít zpět a napravit chyby se vždy příčí, zatímco vstříc novému a bohatšímu zítřku je lákavé. Řekové se nesmířili s myšlenkou, že blahobytné časy skončily. Ačkoliv pětapadesát procent plujících si začíná uvědomovat, že loď se přece jen potápí a křičení, zdvižené pěsti a postávání na palubě jen těžko toto mohou překonat.
Čím dříve si posádka uvědomí, že projídat chleba, který v rukou nemáme, nás nenasytí. Stávkovat za minimálně stejné platy jako dosud je zbytečné, když v truhle není žádné zlato, možná jen dluhopisy, jež bijí svým datem splatnosti. Možná chybu a je zřejmé, že nebyla jen jedna, udělalo vedení lodi, zaplatí ho ovšem všichni na palubě.
Tak už to bývá, že provinění vlivných lidí zaplatí ti nevinní. Rozdíl mezi totalitou a demokracií je alespoň v tom, že ve svobodné společnosti máme možnost hodit přes palubu vedení, které vede loď do záhuby. Což také Řekové využili. Po dosazení nové vládnoucí elity upínali prosebné oči k vytáhnutí řecké lodě z bouřlivých vln na klidné moře. Po zjištění, že stejně musí pádlovat lid sám a za horších podmínek, vyšli na palubu a začali křičet za lepší časy. Ovšem ty nepřijdou bez uskrovňování, neboť bez něho zůstanou trhliny jen trhlinami.
Ačkoliv jižní stát oficiálně nevyvěsil bílou vlajku a nečeká netečně na pomoc Evropy, ta už se štrychuje do řad. Je si totiž vědoma provázanosti trhů, což reálně ukázala hospodářská krize, jejíž důsledky pociťujeme dodnes. Evropská unie nemá zájem na prohloubení krize, která se svou silou přiblížila k roku 1929. Tentokrát bychom jen vyměnili počáteční stát, v němž začala, za Řecko místo Spojených států.
V době, kdy národ už dávno projedl všechno, co měl i to, na co si půjčil, je potřeba provést razantní změny. Evropa nemá chuť na potopenou loď, jejíž vrak by poté tahala z moře. Raději ji zachránit teď, když ještě na moři pluje, ač s obtížemi. Peněz na to bude vyloženo nespočet, stejně jako tomu bylo u jiných zemí, které se ocitly na oné osudové hranici státního bankrotu. Řecké obyvatelstvo si ovšem musí uvědomit, že pomocná ruka nepřichází bez určitých podmínek. Potopit se na mořské dno lze rychlostí světla, vytahování vraku, z něhož by se zase mohla stát prosperující loď, je mnohem obtížné a zdlouhavé.
V současnosti je moře rozbouřené nejenom kolem řeckých ostrovů, ale neustále naráží na celou Evropu, vnitrostátní Českou republiku nevyjímaje. Proto by nebylo od věci, aby si i naši velitelé u kormidla uvědomili závažnost státního dluhu a následného bankrotu…
