Takové krátké zamyšlení se nad tím, jak by se daly ušetřit nějaké peníze ve školství a ve státním rozpočtu obecně...
Je to už takový zvyk v naší zemi - na nic nejsou peníze, pořád někde nějaká ta miliarda na potřebné oblasti chybí, ale než aby se pořádně hledala a následně vyřešila příčina plýtvání, hledá se, kde by šlo ještě nějakou tu tisícovku (nebo několik set tisíc či rovnou milionů) škrtnout.
Jednou z možností, jak dostat do systému zpátky peníze (resp. jak finanční prostředky přesunout tam, kde jsou potřeba), ale nemuset zavádět na vysokých školách školné nebo zápisné, je garance poskytnutí jednomu žákovi/studentovi jednoho bezplatného studia jednoho oboru (příp. dvouoboru, pokud škola tuto možnost nabízí/vede jako jedinou pro studium v prezenční formě) v rámci každého vzdělávacího stupně.
Tedy: po absolvování základní školy by mohl žák/student absolvovat za státní peníze pouze jednu střední školu, učiliště či učiliště s nástavbou, příp. po absolvování učiliště ještě vystudovat bezplatně střední školu. Poté by měl nárok na jedno "státní" studium na nesoukromé vyšší odborné a na veřejných vysokých školách na jedno bakalářské, magisterské a doktorandské studium. Na každé studium je už nyní vymezena standardní doba, za kterou se dá daná škola zvládnout (např. Bc. stupeň obvykle za 3+1, u některých technických oborů za 4+1 let), přičemž za překročení oné stanovené lhůty (i toho +1) jsou vybírány poměrně vysoké částky, v tomto bych tedy zásadní problém neviděla.
Pokud by však měl žák/student zájem studovat třeba druhou státní střední školu (učiliště), i když na jedné už maturitu (výuční list) získal, bylo by mu toto další studium zcela automaticky zpoplatněno, navíc by si musel už sám hradit i zdravotní pojištění. To samé by platilo pro Bc., Mgr./NMgr. a PhDr.* stupeň veřejných vysokých škol (i když některé už v současnosti přistupují k tomu, že pokud student nastoupil k druhému či dalšímu studiu v rámci například Bc. stupně - např. rok studuje filozofii a rozhodne se ještě o rok později přibrat si psychologii - jsou mu vyměřovány poplatky za další studium). Stejný postup by se aplikoval i v případě, kdy by se člověk již mající nějaké vysokoškolské vzdělání (např. Mgr., JUDr. apod.) rozhodl vystudovat další obor, protože o něj má zkrátka zájem.
Proč toto vlastně píšu? Neustále se na nás z médií valí zprávy o tom, že ve státním rozpočtu chybějí peníze, takže ani do školství se nedostane tolik financí, kolik by bylo potřeba, pročež se nejspíš bude muset ubrat kuchařkám, školníkům, uklizečkám a veškerému dalšímu nepedagogickému personálu + propustit nějaké ty úředníky. Současně ale vidím, jak někteří jedinci chodí už na třetí učiliště (už má tedy 2 výuční listy a třetí brzy získá) jen proto, aby neztratil status studenta a s ním spojené výhody, ale na maturitní obor (pro získání vyššího vzdělání) se nepřihlásí, protože maturity se bojí, že by ji neudělal. Nebo tu si někdo k jednomu studiu na řekněme přírodovědecké fakultě přibere od 3. semestru ještě studium třeba na právech, nebo si k JUDr. udělá aspoň bakaláře na sociologii. A v tom je právě ten háček.
Kromě toho, že stát poskytuje školám dotaci za žáka/studenta, tak za žáky/studenty do 26 let platí i zdravotní pojištění. Takže v případě opakovaného studia třeba na učňácích se peníze „ztrácejí“ hned 2x - v podobě dotace na žáka a zdravotního pojištění. Nemluvě o dotacích na ubytování, pokud je potřeba bydlet na intru, nebo o doplatcích dopravcům za ztráty kvůli sníženému jízdnému.
Naopak však byla přesně vymezena věková hranice, po jejímž dosažení studující jedinec status studenta prostě nenávratně ztrácí. Touto hranicí jsou u nás 26. narozeniny. Takže v momentě, kdy student dosáhne 26. narozenin, musí si začít sám platit zdravotní pojištění bez ohledu na to, že stále studuje a žádné z předchozích studií ani neopakoval ani neprotahoval nad stanovenou standardní dobu. Když mu k tomuto pojištění pak přidají ještě třeba školné, pak se mnozí studenti mohou ocitnout před problémem: studovat dál za cenu toho, že kvůli brigádám nebudu mít na učení tolik čas a podpora ze strany rodiny půjde na úkor třeba jediné dovolené za celý rok, nebo se studiem prostě budu muset skončit a půjdu pracovat, i když mě studium baví, mám k danému oboru vztah a i prospěch mám celkem dobrý?
Myslím si, že po zavedení systému „jedno bezplatné studium jednoho oboru/dvouoboru v rámci jednoho vzdělávacího stupně“ by se nejen ušetřily nějaké peníze, ale pravděpodobně by se nějaké i do systému mohly dostat a třeba by se mohla díky tomu zrušit i ona řekněme diskutabilní věková hranice, která stejně už dnešní struktuře vzdělávání právě dvakrát neodpovídá...
Jak se na to díváte Vy?
* Zkratky:
Bc. - bakalář/bakalářský stupeň
Mgr. - magistr/magisterský stupeň
PhDr. - doktor (např. filozofie, sociální antropologie, archeologie apod.)/doktorandské studium
