„Tudududum dum. Tudududum dum. Tudududum dum,“ oznamuje můj mobil, že mi přišly 3 zprávy. Je půl 10 ráno a já využívám toho, že se můžu ještě beztrestně válet v posteli, protože mi dneska škola odpadla. Ještě ne zcela bdělá otevírám první zprávu.
„Vas tarif byl zmenen na 02 SMS.Vyuzijte moznosti aktivovat si novy tarif O2 Ä:kul:Å s 60 volnymi minutami do vsech siti a SMS zdarma do site O2.O2“
„Cože? Jaký změněný tarif? Co je to za blbost?“ Druhá SMS je na chlup stejná. Otevírám tedy třetí, která přišla o minutu později, než dvě předchozí:
„Vami pozadovana zmena programu sluzeb byla provedena. O2“
„Co? Jaká mnou požadovaná změna? To bude nějaký omyl. Zavolám na infolinku a bude to OK!“ Jenže - chyba lávky... Poté, co konečně dostanu spojení s operátorkou a ujistím ji, že můj dotaz se týká čísla, ze kterého volám, jí oznamuji, že mi byl změněn tarif, aniž bych o cokoliv žádala.
„Tak se na to podíváme,“ ozve se na druhé straně vln. „Vy jste nám v lednu* nedoložila potvrzení o studiu.“
„Cože?! Jak to - v lednu? Vždyť jsem v červnu** podepisovala roční prodloužení smlouvy a přitom jsem předkládala ISIC!“
„Ale já tu žádné potvrzení z června nemám. Takže Vy teď můžete buď nechat nový tarif, nebo do 30 dní potvrzení o studiu předložit a změnu tarifu reklamovat.“
Vidina dne stráveného užitečnou prací do školy se začíná rozplývat. Od doručení SMSek uplynula hodina a tři čtvrtě a já vyrážím směr pobočka svého operátora. Záměrně volím tu, kde jsem v červnu podepisovala onen mnou zmiňovaný „papír“.
„Dobrý den, dneska mi přišla SMS, že mi byl změněn tarif, protože jsem v lednu nedonesla potvrzení o studiu. Takže tady je a chci vrátit zpátky svůj původní tarif.“ Nadiktuji pracovníkovi své číslo, on si okopíruje potvrzení a vytiskne papír s názvem Změna programu služby. Ve třech kopiích. Dvě si nechá, jednu předá mně.
„Do dvou dní by Vám měl být tarif změněný zpátky.“
„A můžu se zeptat, proč jsem měla donést potvrzení v lednu, když jsem v červnu podepisovala roční prodloužení smlouvy a potvrzení při tom předložila? Nebo proč mi nikdo neřekl, že ho musím v lednu donést?“
„To nevím. Já tu mám jenom jedno potvrzení, které v lednu propadlo.“
„Ale já jsem v červnu podepisovala prodloužení smlouvy! A předložila jsem ISIC!“
„Tak to nám musíte doložit, já to tu vůbec nemám. Když nám to doložíte, pak Vám to všechno přepočítáme zpátky na Váš původní tarif.“
„A co když ten papír nenajdu? Stěhovala jsem se...“
„Hm, pak máte smůlu.“
„Cože?! Snad existuje kopie! Vždyť jsem podepisovala tři!“
„Tak to pak ale musíte na pobočku, kde jste to vyřizovala.“
„To bylo tady.“
Pracovník se opět zahledí na monitor toho, kde by měly být uloženy všechny smlouvy, žádosti a podobné (důležité) věci: „Já tu ale nic z června nevidím. ... Pokud to byla Žádost o změnu, tak ty třeba vůbec nearchivujeme.“
Málem jsem na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. Ano, byla to Žádost o změnu. Ale že je nearchivují?! No to snad není pravda!!! Byla bych pánovi řekla ještě hodně slov, ale to by mě už asi musela vyvéct ochranka. Zmohla jsem se tedy na poslední otázku:
„Proč jsem teda nebyla upozorněná, že mi to potvrzení chybí? Donesla bych ho! Proč mi rovnou přišla zpráva, že mi byl změněný tarif?!“
„Asi je to tím, že máte starý tarif, který už nenabízíme. Vlastně můžete být ráda, že Vám vůbec něco přišlo...“
„No ty vole, tak todle je teda síla!“ pomyslím si, zatímco nahlas říkám: „Jo, to je fakt. Nashle!“ Takto břitký tón jsem už hodně dlouho nepoužila...
No, abych to uzavřela: protože jsem si už delší dobu pohrávala s myšlenkou operátora změnit, ale pořád jsem se k tomu nějak nedokopala, toto byla pověstná poslední kapka v poháru trpělivosti. Okamžitě po opuštění modré "probublinkované" pobočky jsem ušla několik metrů do téměř sousedící prodejny jiného operátora a momentálně se nacházím v mezidobí, kdy čekám na SMSku oznamující, že už nejsem zákazník 02, ale svého nového poskytovatele služeb.
Celá věc také putovala na Český telekomunikační úřad, protože mi toto jednání přišlo zcela nepřijatelné, navíc na civilizovanou zemi, za kterou ČR považuji. Zejména jako značně zarážející považuji to, že operátor nearchivuje vlastní písemnosti, které nejsou ani tři čtvrtě roku staré, přičemž jsou uzavírány na rok.
* rozumějme v lednu 2011
** rozumějme červen 2010
„“
