Takové krátké zamyšlení se nad používáním tohoto a ostatních druhů koření v našich kuchyních...
Ole Jensen
Je veřejným tajemstvím, že mnohá jídla v restauračních zařízeních oplývají nemalým množstvím soli, pepře a jiných druhů koření, a to proto, aby si hosté koupili o sklenici minerálky či půllitr piva víc. Jak je to ale s kořením v domácích kuchyních?
Když jsem si před nějakou dobou výjimečně na Facebooku posteskla, že tomu guláši, co zrovna vařím, pořád něco chybí, jednou z prvních reakcí bylo, že určitě pepř. Podobnou připomínku při komentování (ne)dochucenosti jídla jsem zaznamenala i v jednom podvečerním „vařícím“ pořadu, kdy si jedna ze soutěžících posteskla, že je tam málo pepře. Je ale zrovna pepř „spasitelem“ všech pokrmů?
Toto koření, ať už ve své kulaté či mleté podobě, mezi mé oblíbené přísady právě nepatří. Možná i proto mi je poněkud záhadou, proč jej mnozí lidé dávají i do takových jídel, jako je třeba rajčatový či okurkový salát, nebo polévka z vývaru. Navíc zkušenost s neočekávaným (v jídelníčku poněkud „opomenutým“) neuvěřitelným množstvím čerstvě mletého barevného pepře je také důvodem, proč jsem v restauracích značně skeptická k nabídce různých stejků.
Jedním z důvodů, proč používání pepře právě neholduji, je skutečnost, že moc „nemusím“ nějak víc kořeněná jídla obecně. Druhým pak to, že mi pepř prakticky v jakémkoliv množství přebíjí chuť ostatních surovin, což je obvykle opravdu škoda. Toto ostatně souvisí i s používáním ostatního koření. Protože zastávám názor, že koření má chuť jednotlivých surovin podtrhnout a zvýraznit, preferuji jeho používání po špetkách bez ohledu na to, jestli se jedná o majoránku, pepř nebo kari. Občas se však setkám i s prakticky opačným přístupem typu: „Hoď tam toho víc, vždyť to tam není vůbec cítit!“ Zkrátka - co jedinec, to jiný vztah k těmto dochucovacím prostředkům.
A jak se k používání pepře a ostatních druhů koření stavíte vy?
