Pokud bych v této době byla na pozici některého z členů vlády, poslanců či senátorů, rozhodně bych nemohla zvednout ruku pro schválení současného návrhu nového Občanského zákoníku. Proč? Tento zákoník mění podmínky související s adopcí k horšímu!
Vstupem nového Občanského zákoníku (dále pouze OZ) v platnost bude zrušen samostatný Zákon o rodině, který v současné době adopci a ostatní formy náhradní rodinné péče upravuje. A to pro některé oblasti osvojení bude znamenat výrazné změny. Vezměme to po paragrafech.
Jak říká § 811: „Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení do tří let ode dne, kdy byl souhlas dán.“ Co se ale stane s dětmi, které se do této doby nepodaří umístit do adoptivní rodiny? Budou tyto děti už navždy odsouzeny pouze do pěstounské péče? Ano, o děti malé, do 1 roku, je ze strany žadatelů velký zájem, takže tento paragraf se bude zřejmě týkat hlavně dětí s postižením či nevyléčitelnou chorobou. Ale i tyto děti mají mít právo být osvojeny!
Další novinkou je § 812, kde odst. 1 říká, že: „Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne, kdy byl dán.“ Na tomto místě je myslím nezbytné podotknout, že na rozmyšlenou mají biologičtí rodiče cca 7 – 9 měsíců před narozením dítěte + dalších 6 týdnů po jeho narození, kdy teprve může být udělen souhlas k adopci. Čili už ona tříměsíční lhůta je sama o sobě diskutabilní. „Korunu“ však tomu dodává odst. 2, písm. b) tohoto paragrafu, protože zde se píše, že: „Souhlas k osvojení lze odvolat i po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán, (…) má-li být osvojované dítě podle rozhodnutí soudu vydaného na návrh rodičů vydáno tím, komu bylo svěřeno do péče, protože je v souladu se zájmy dítěte, aby bylo se svými rodiči.“ Přeloženo: žadatelé o osvojení budou muset počítat s tím, že jim dítě může být kdykoliv odebráno z předadopční péče, pokud se biologičtí rodiče rozhodnou, že chtějí dítě zpět, a soud jim to „odklepne“.
Souhlas k adopci může nahradit nezájem o dítě ze strany biologických rodičů. Zde nový OZ přináší další novinku, a to v § 816, odst. 1: „Má se za to, že nezájem rodiče o dítě je zjevný, trvá-li alespoň tři měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálněprávní ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení uplynuly alespoň tři měsíce. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc za podmínek stanovených jiným právním předpisem.“ Ano, je to jistá „pojistka“ pro méně inteligentní rodiče, ale nebude to spíše pouze dalším prodloužením celého procesu?
Další průtah v celém procesu osvojení vidím v § 819, odst. 2: „Péče o dítě v době před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, není péčí před osvojením.“ Proč? Nejspíš proto, že si biologičtí rodiče během těch 3 měsíců ještě můžou vše rozmyslet. Samotná nejméně půlroční (další změna – v současnosti se jedná pouze o tříměsíční) předadopční péče je tedy zahájena až v téměř 5 měsících věku dítěte a skončí nejdříve v jeho skoro 11 měsících!
Velkým zásahem do soukromí adoptivní rodiny je pak § 832: „Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však při zahájení školní docházky.“ Proč? Možná kvůli povídavým sousedům, kdo ví. Ale bude se to kontrolovat? A jak? To někdo přijde k osvojenému dítěti a zeptá se ho: „Už Ti rodiče řekli, že jsi adoptivní?“?!
Souhlasit také rozhodně nemohu s § 833, který se týká Utajení osvojení. Odst. 1 říká, že: „Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že osvojení a jeho okolnosti mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To obdobně platí i pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení.“ Proč musí být tyto okolnosti utajeny pouze na návrh osvojitele či osvojence? Proč nemůže být osvojení utajeno jako doposud automaticky?
Tak říkajíc proti srsti mi je i § 835 upravující Dohled nad úspěšností osvojení. Odst. 2 totiž říká, že: „Odůvodňují-li to okolnosti případu, nařídí soud i bez návrhu nad osvojitelem a osvojencem dohled na dobu nezbytně nutnou, jejíž délku zároveň určí; dohled vykonává prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.“ Proč je to takto zvlášť vymezeno? Vždyť osvojením se z osvojence a osvojitelů stává zcela normální rodina, nad kterou je také možné vyslovit dohled jako nad kteroukoliv jinou rodinou. A nejsou právě ony testy a pohovory a přípravné kurzy žadatelů předpokladem, že se jedná o lidi slušné, zdravé, plnící si své povinnosti a tím pádem jsou i schopni postarat se o jim svěřené dítě?
Výše uvedené změny vidím jako značný krok zpět, znevýhodnění postavení žadatelů a především znevýhodnění samotného dítěte! Místo toho, aby bylo pokud možno co nejdříve umístěno do péče vhodných žadatelů, je vystavováno riziku opakovaného stěhování, pokud si jeho biologičtí rodiče náhodou celou adopci rozmyslí a soud jim to odsouhlasí?! Je to opravdu v zájmu dítěte, jak se hájí tvůrci zákoníku?!
Abych však nový OZ v oblasti osvojení pouze nehanila: líbí se mi § 834, který říká, že: „Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, vznikne mu právo seznámit se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení.“ Jsou to věci týkající se jeho života, má tedy právo znát svou vlastní historii, pokud je tedy se skutečností o sovojení seznámen.
No, pokud OZ projde Parlamentem a přes prezidenta beze změn, po 1. lednu 2013 budeme mít možnost sledovat nová opatření v praxi. Bohužel až čas ukáže, nakolik jsou která (ne)smyslná a další čas bude trvat, než dojde k případné nápravě v podobě novelizace zákona. Mezitím však mohou trpět nejen žadatelé o osvojení, ale především samotné dítě.
