Konečně jsme jeli na onu slibovanou exkurzi do Prahy. A součástí této exkurze byla i návštěva Poslanecké sněmovny...
Tedy konkrétně návštěva jednoho z veřejných jednání Sněmovny. V tichosti jsme se usadili na balkóně určeném veřejnosti a já si najednou všimla, že tu něco „nehraje“: naprostá většina poslanců seděla na svých místech v lavici a najít prázdné místo bylo opravdu obtížné.
Hlavou mi prolétla otázka: „Co se to děje, že tu jsou skoro všichni a že nepoletují někde v předsálí či neposedávají v bufetu u kafíčka s chlebíčkem?“ Při schůzích poslanců mě totiž (kupodivu stále) překvapuje, jak jen to celé dokáží uměle protahovat: začínají obvykle pozdě, neustále si berou přestávky na jednání a pořád dokola se hádají a vzájemně urážejí od řečnického pultíku. Díky tomu se pak spálí neskutečné množství elektřiny, kterou platí stát, čili občané v daních.
Zadívala jsem se tedy lépe. A viděla:
Pod stále ještě relativně pohodlnými lavicemi byly do řad zabudovány šlapací stroje - něco na způsob rotopedů. Tyto stroje byly - jak jsme se později dozvěděli - napojeny na velké dynamo (resp. na soustavu dynam), čímž se „vyšlapaná“ energie převedla na elektřinu a ta napájela veškeré osvětlení, mikrofony, klimatizaci, zásuvky na notebooky i hlasovací zařízení v jednacím sále. Jelikož je zřejmé, že nějakých 50 lidí by tolik energie „nevyšlapalo“, byl stanoven minimální počet lidí (170 - autoři systému vzali v úvahu možnou absenci poslanců z důvodu nemoci, úrazu či pracovní cesty) nezbytný pro získání potřebného množství elektřiny, čímž se významně eliminoval počet nepřítomných zákonodárců.
Jak nám také bylo později sděleno, nový způsob zásobování sálu elektřinou měl i jiná pozitiva, než jen snížení naprosto zbytečné a ničím neomluvitelné absence:
- Díky tomu, že si poslanci elektřinu vyráběli sami svým pohybem, se bezpochyby zkrátila délka jednotlivých jednání (a to radikálně) a snížil se i počet hádek a urážek (také radikálně);
- Peníze ušetřené za elektřinu jdou na věci skutečně potřebné (školství, zdravotnictví, neziskovky apod.);
- Ta troška pohybu vydaná na šlapání do pedálů zdraví našich zákonodárců také neškodí. Někteří už totiž podle zákulisních informací shodili i přes 5 kilo (a musí si koupit nové obleky).
Poslední poznámce se nedalo nepousmát. Jenže co to? Najednou jsem nestála před jednacím sálem, ale...
Musela jsem se zasmát: „Já věděla, že se mi po těch pistáciích budou zase zdát šílenosti! Ale že až takové...“
Nebo že by to zas tak šílené nebylo? Počáteční investice by sice byly poněkud vyšší, ale jistě by se brzy vrátily a poté by se už jenom šetřilo. ;-)
