Ono úsloví asi většina z nás, co jezdíváme vlakem častěji, zná velmi dobře: „Čekáš, debile? Čekáš dlouho? Čekej dál, času dost!“ Po jedné zkušenosti jsem jej však musela ještě doplnit...
Onu příhodu mi připomněli naši, když mi říkali, že viděli reportáž o tom, jak se stále častěji vlakům trhají spřáhla (odkaz na zprávu).
Stalo se to někdy loni. Výjimečně jsem tehdy jela domů o dvě hodiny později, než obvykle jezdívám. Tedy - o dvě hodiny na pravidelném odjezdu. Protože na skutečném to bylo později skoro o hodiny tři.
Začalo to nenápadně. Rychlík od Prahy, který měl v Brně jenom změnit číslo a pokračovat dál směr Jeseník, měl na příjezdu hodinu zpoždění. ČD se tedy rozhodly vypravit nám z Brna novou soupravu. Tak se taky stalo. Moje radost, že naše zpoždění bude snad do půl hodiny, však vzala po cca 10 metrech jízdy za své. Z ničeho nic jsme se totiž téměř na fleku zastavili a zůstali stát.
Chvíli se nic nedělo, pak jsem si všimla, že se cestující z předního vagónu začali přemisťovat do těch zadnějších. O něco později proběhla uličkou poněkud nervózní průvodčí.
Sice to z počátku vypadalo, že nás vezmou během 15 minut do Židenic a potáhnou jinou tratí, ale nebylo tomu tak. Jenom nás tehdy přetáhli ze 3. nástupiště 4. koleje na 4. nástupiště 6. kolej a tam jsme zůstali stát. Nikdo nás o ničem neinformoval, jenom hlásili stále se zvyšující zpoždění. Naštěstí jsme měli v kupéčku v pohodě lidi, takže jsme se tak nějak zasmáli a čekali, co se bude dít dál. Kluci sedící naproti mně pustili film, já se rozhodla začít s prací do školy.
Asi 45 minut po tom, co jsme podle jízdního řádu měli vyjíždět, přišla průvodčí s omluvou, že se k nám nedostala dřív a že se odjezd opozdil kvůli technickým problémům, ale během pár minut už máme vyjíždět - jen co s novou lokomotivou projdeme úspěšně testem brzd a podobně. A co bylo vlastně „schováno“ za tím zaklínadlem „technické problémy“? Při rozjezdu se utrhla lokomotiva s prvním vagónem. Nevydrželo spřáhlo. Divné mi na tom však bylo to, že se jednalo o jeden z rekonstruovaných a již namodro natřených vagónů, které mají reprezentovat novou tvář ČD.
Nakonec naše zpoždění při výjezdu z Brna bylo skoro 50 minut. Vagon s lokomotivou, co si chtěly udělat výlet bez ostatních vozů, stále smutně stály na té čtvrté koleji a čekaly na odtažení, nebo možná spíš odtlačení k opravě. No, zákon schválnosti prostě zafungoval dokonale, ale jak se na to zpětně dívám, tak hlavně včas - stát se to někde napůl v polích na výhybkách (v jednom místě kvůli nim vlak poměrně dost zpomaluje), trvalo by řešení problému asi mnohem déle...
Vzhledem k tomu, že vlakem jezdívám skoro každý týden, jsem už na ledacos zvyklá. Toto jsem ale ještě nezažila. :o) Zase ale musím říct, že pravděpodobnosti (fuj - po jak to slovo po podzimní statistice nesnáším!) bylo učiněno za dost. Za čtyři a půl roku, co na té trati jezdím, se „mým“ spojům smůla spíše vyhýbala. Několikrát jsme sice jeli i s hodinovým zpožděním, ale jenom jednou to bylo z důvodu poruchy přímo na vlaku, do kterého jsem měla nastoupit. Obvykle to totiž „schytaly“ protijedoucí, nebo dřívější spoje (ať už to byla srážka s autem na přejezdu, nebo sebevrah na kolejích apod.) a naše zpoždění se odvíjelo od toho jejich.
Každopádně - po této zkušenosti jsem ono úsloví: „Čekáš, debile? Čekáš dlouho? Čekej dál, času dost!“ doplnila o: „Čekej Dobrodružství!“...
