Připomínka hnusných činů, kterých se dopustili muži

Nevylučuji, že se stejných činů mohly dopustit i ženy, ale neznám žádný důkaz, který by to připouštěl.

Milí čtenáři, tak nám nastalo příjemné období, které ochotně otvírá petlice hradům, zámkům a dalším pamětihodnostem naší historie. A my zde dychtivě obdivujeme symboly lidského umu, které nám přinášejí hmatatelné pozdravy z hlubin dávno uplynulých staletí. Jsou však mezi námi i tací, kteří během prohlídky vzácných komnat nevzdychají nad zdobnou stropní klenbou, benátskými zrcadly či renesančními tapisériemi, nýbrž prakticky přemítají o tom, na kolik by je přišlo v sídle velikosti 27 + 1 topení za jednu zimu.

Každému zkrátka dle jeho vkusu. Ale uznejte, že řekne-li se Bílá paní, zamrazí příjemně každého z nás, protože tento populární tuzemský přízrak vyvolává dodnes řadu dohadů, spekulací i dosud neprokázaných hypotéz. Do obecné představy o setkání s Bílou paní patří vznešená ženská postava chodící noblesně a bez zakolísání po cimbuří. Všimněte si, že ani jedno svědectví nedokládá, že by bílý přelud kulhal, byť mnohá pověst říká, že nebožačka byla na sklonku života neprávem lámána v kole. Bílá paní většinou běduje a lká, protože ji za života nepotkalo nic dobrého a zřejmě ani posmrtně nespatřuje na naší současnosti nic, co by ji přimělo vydávat veselejší zvuky. 

Například na zámku v Horšovském Týně po nocích úpí první žena pana Volfa, kterou její prostopášný manžel nechal zaživa zazdít, aby si mohl užívat s mladou konkubínou. Na jedné straně krutý vrah, na druhé zřejmě ryzí charakter, protože se s milenkou později oženil. Dnes pánové tak zásadoví nejsou. V manželství se, pravda, už tolik necementuje, ovšem status milenky je nadále funkční. Většina milostnic se však dočká spíš nejapných výmluv než sňatku.

Bílá paní tudíž není jen přeludem. Je to vizualizovaná připomínka hnusných činů, kterých se dopustili muži.

Snad mi pánové ta trpká slova prominou, ale já si opravdu nemůžu vzpomenout, že by se po hradbách některé z památečních nemovitostí v noci coural Bílý pán a sakroval, že ho před pár staletími nechala jeho milostivá zazdít, protože byl drzý a odmlouval, že mu nechutná bažant na víně. Nás ženy takové týrání ani neláká. Snad kapka nějakého zaručeného utrejchu do poháru vína, to bych nevylučovala.

Namítáte, že je to nesmysl, že na nadpřirozené bytosti nevěříte? Nepřesvědčila jsem vás? V tom případě si o víkendu vyjeďte na nějaký středověký skvost, odchyťte nejbližšího kastelána a on už váš pragmatismus nahlodá. A jestli můžu poprosit, zeptejte se ho při té příležitosti, proč po žádném cimbuří nechodí na procházku ani jeden Bílý muž? A pak mi dejte vědět, jo?