Proč se pokouším psát

Když jsem začala psát své články, naivně jsem se domnívala, že čtenáře zaujmou mé zážitky ze života, vzpomínky předků či příběhy z mého okolí. Bohužel snad kromě povídky o „Moje podivínská prateta Karla“, prošly téměř bez povšimnutí.

To ovšem neznamená, že se nepokouším dál psát o obyčejných lidských osudech, svěřovat se se svými starostmi, problémy, ale zjišťuji, že o takovou tvorbu není příliš zájem. Nevzdávám se, stále se znovu a znovu pokouším psát o běžných radostech i strastech. Ke svému úžasu jsem však zjistila, že v momentě kdy mi napadlo se podělit se svými názory na věci veřejné, čímž nemyslím pouze „veverky“, ale celou politickou scénu, dočkám se zajímavého ohlasu. Zdaleka jsem netušila, že naše společnost tak třídně rozdělena. Seznámila jsem se díky svým článkům se spoustou zajímavých lidí, ne každý napíše svůj souhlas pod článek, ale napíši mi přímo na mail. Těší mě, že jsem svým psaním někoho oslovila, kdo sdílí podobné názory a vznikají zajímavá nová přátelství. Skutečně však nechápu své odpůrce. Nedokáží vlastně vůbec argumentovat, pouze se ohání slovníkem, který ve svém repertoáru skutečně nemám. Píší, že jsem plná zloby, závisti a spílají mi do soudružek (kterou jsem skutečně nikdy nebyla). Nedokáží pochopit, že každá mince má rub i líc. Nic není pouze růžové, jak se jeví těm, kterým dnešní situace vyhovuje. Neznají vůbec základy demokracie a již vůbec nejsou ochotní uznat, že co člověk, to jiný názor. Nejvíce se bavím tím (částečně si za to mohu sama), že zesměšňují mé překlepy. Mám obě ruce po obrně a mám skutečně často problém správně stisknout tu pravou klávesu. Jsem bohužel příliš zbrklá, zde se budu muset naučit trpělivosti a své psaní skutečně znovu přečíst a ne rychle odesílat. Velmi málo zdravých lidí sršící nezdravým sebevědomím, si uvědomuje, že mezi nimi žijí lidé, pro které je problém i obyčejné psaní. Není to lenost, ale zdravotní handicap. Dostává se mi urážek, že sem alkoholička, ale již nikdo netuší, že užívám velmi silné neurologické léky, které pomáhají například mé krční páteři, mají bohužel vedlejší účinek, tedy normálně mi to myslí, ale přestávám po jejich užití ovládat veškeré svaly, dokonce i ty mluvící. Pak skutečně mohu působit jako alkoholička. Abych mohla vůbec přes den fungovat, plnit si domácí i pracovní povinnosti, beru je pouze v noci. Jenže právě v noci mám čas a klid, kdy mohu psát své neumělé pokusy. Nepokouším se nijak obhájit, pouze seznámit veřejnost, že je nás mnoho, kdo nekypí zdravím a trochu tolerance by nikomu nezaškodila. Snad jsem si tentokrát dala pozor, abych ušla výsměchu a léky si vezmu teprve nyní. Naučme se respektovat jeden druhého, děkuji.