Další neprůchodné informace: Jak to dělaj Japonky se sáčky, a taky i něco rad kol Covidu

Čas od času napíši užitečný osvětový članek - a neprojde. Naposled to bylo o ivermectinu - že za něj padla Nobelova cena r. 2015. Z reakcí z redakcí je jasné, že šlo o schopnost porozumět čtenému textu. Ta upadá, může za to MŠMT.  

Jak jsem psal minule, když kulminovalo mlžení kol ivermectinu, napsal jsem článek, že se jím desetiletí úspěšně léčily milióny lidi s tropickými parazitickými nemocemi, a že Nobelova cena za něj je už z r. 2015: I dostalo se mi poučení, že článek je nesmírně nebezpečný - v kamenných médiích bez šance (leč nakonec přec vyšel - ale tím bych to tady nekomplikoval):

http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=767287

Koncem února zase obešlo naše média video na téma 5 triků, jak otevřete mikrotenový sáček. Ani jeden z nich nebyl přijatelně estetický - vemte si třeba tu technologii, že sáček třete mezi dvěma bramborami, které si v obchodě vypůjčíte z hromady. No - toto udělat v Japonsku (tam jsou ale brambory vysloveně zřídkavá zvláštnost, natož aby se braly z hromady), tak skončím na nejbližším kobanu neboli policejní služebně. A tak jsem napsal osvětovou noticku, která - pochopitelně - nevyšla:

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

                                         Způsob 6. - Aneb jak do dělaj Japonky

Tento způsob jsem odkoukal v samoobsluhách od Japonek nebo jiných Asijek (fakticky je velmi obtížné i pro školené oko rozlišit, která je která), co jsou vytrénované na papírových skládačkách origami a čínských hieroglyfech. Sáček má dvě uši, a každé ucho má dvě ramena, která sama slepená nejsou. Prst na horním okraji ucha zvenku vložíte mezi ta dvě ramena a jedete dolů k hlavnímu sáčku. Tam, kde ucho přechází v samotný sáček, narazíte na tu vstupní hranu a uvidíte, že na tom přechodu od ucha k samotnému sáčku vždycky vznikne mezírka, do které se dá vsunout prst a sáček pak už snadno otevřete. Ještě nikdy mi tato odkoukaná, estetická technologie nezklamala.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Nebo jsem napsal text o léku Avigan/Favipiravir, že zabírá i na Covid-19, i když úplně prvně byl určen proti chřipce, tiskem však nevyšel nikdy:

http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747441

O tom léku jsem ostatně šířil osvětu už v r. 2014, kdy se ukázalo, že zabírá i proti ebole (ta jinak má průměrnou smrtnost 50%, ale tím bych to tady nekomplikoval). Že by se měla vytvořit schválená železná zásoba i u nás, kdyby se k nám ebola nějak zavlekla. Merit textu byl však nepochopen - a tak nevyšel (a tak Avigan/Favipiravir nebyl u nás v předstihu schválen, ač by měl být; pak byl vloni schválen aspoň proti Covidu):

https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/avigan-ctyri-evropane-vyleceni-z-eboly.A141115_105933_p_veda_wag

Po těchto zkušenostech nepředpokládám, že by se mohlo podařit šířit tiskem několik užitečných čerstvých novinek kolem prevence Covidu. Dokonce by se mohlo říct - nevyjdou, protože jsou sice užitečné, ale schopnost porozumět čtenému textu u absolventů škol rok od roku upadá (jak ostatně říká samo MŠMT - jasně, studuje se kvůli papíru, ne kvůli dovednostem, a ten papír se dá nakonec i koupit). Už v r. 2005 vyšlo v zubařském časopise Journal of Clinical Periodontology sdělení, že ústní voda Listerine má i antivirální účinky. Listerine je běžně i v našich drogeriích (má i různé příchuti, ale tím bych to tady nekomplikoval) a používá se u lidi s paradentózou dásní proti bakteriím, které ji jinak zhoršují. Když vypukl Covid, bylo racionálním krokem vyzkoušet užitečnost Listerinu i proti koronaviru, a voila - výzkumníci z univerzity v Cardiffu jistou užitečnost Listerinu potvrdili. Pokud jste zachytili v ústech aerosolové částice s koronavirem, vykloktáním byste ho měli lokálně deaktivovat. Samozřejmě, pokud jste tu partikuli vdechli až do plic, tak ji takto už nepostihnete. Má tedy jistý smysl si po návratu z práce Listerinem kloktat - jako aspoň určitá forma prevence. WHO namítá, že dosud ale chybí systematická klinická studie (no - a proč WHO teda takovou klinickou studii nevyvolá). Je samozřejmě obecnou pravdou, že výsledky pokusů in vitro (neboli ve zkumavce) nelze přímočaře přenášet na podmínky živých organismů. Jisté antiseptické účinky má ostatně mít i kloktání vlažnou slanou vodou.

Pro tento účel se dá používat i jiný běžně dostupný prostředek, jmenovitě proti nachlazení. Jde o látku benzydamin, používanou pro její protizánětlivé účinky u nachlazení, neb nadto snižuje i bolestivost v krku. I u něj jsou už z dřívějška, z pokusů in vitro, známy i antivirální účinky. Tato látka je obsažena např. v pastilkách Tantum verde, kterou by také mělo mít jistý smysl si jednu po návratu z práce pomalu vycucat, a pak ještě chvíli počkat s jídle a pitím. Obě ty látky jsou ovšem výslovně určeny jen pro místní použití v ústech.

Zajímavá informace se objevila z washingtonské Univerzity George Washingtona (a řady dalších pracovišť), jmenovitě v souvislosti s acylpyrinem (a to v dubnovém čísle časopisu Anesthesia & Analgesia). Jedna skupina pacientů s Covidem brala acylpyrin (v Americe se mu říká aspirin, je to obchodní značka z r. 1899, ale tím bych to tady nekomplikoval), a to až sedm dní před přijetím do nemocnice, nebo aspoň od prvního dne po přijetí. Více jak 40% pacientů s acylpyrinem mělo příznivější parametry průběhu onemocnění ve srovnání s kontrolní skupinou bez acylpyrinu (snížení potřeby užít ventilátor, snížení pobytu na JIP, i snížení úmrtnosti). Acylpyrin nemá příliš závažné vedlejší účinky, zřídkavě mohou třeba nastat jen problémy s funkcí jater u dětí. Acylpyrin též může vyvolávat drobná krvácení v žaludku, zvlášť když by se polknul nerozpuštěný. Proto existují i přípravky, které neutralizují jeho kyselé pH (ale tím bych to tady nekomplikoval - pokud MŠMT kreativně vyškrtlo z osnov Newtonovy zákony, tak pH tam nemohlo přežít tuplem). Acylpyrin též snižuje srážlivost krve, což je ale převážně příznivý faktor (s výjimkou pacientů s už sníženou srážlivostí). Je pravděpodobné, že krátkodobé nasazení acylpyrinu se možná proto začne doporučovat jako prevence vzniku krevních sraženin, ku kterým zcela ojediněle dochází po aplikaci vakcíny AstraZeneca.

A už v únoru byla zveřejněna indická studie, podle které by lidé, co nosí brýle, měli mít 2 až 3-krát větší šanci, že se vyhnou Covidu. Brýle jednak redukují aerosolové částice, které se dostanou k oku. A druhý faktor je, že lidé s nasazenými brýlemi si nemnou oči rukama. Mělo by smysl doporučovat, aby i lidé s normálním zrakem nosili třeba sluneční bryle, nebo brýle bez dioptrických skel (známý model “prezidentský uchazeč Drahoš“).

Když už jsme se přesunuli k spíše fyzikálním pomůckám, patří mezi ně i UV sterilizátory (s výbojkami produkujícími tzv. UV-C, ale tím bych to tady nekomplikoval, tohle fakt v osnovách přežít nemohlo). Existují i v provedeních pro domácnost, a mohou se v nich sterilovat třeba roušky po návratu z práce. Ale už slouží i ku sterilaci madel u pohyblivých schodů, v tom prostoru dole, kde se madla pohybují zpět. Takto to funguje třeba na letišti v americkém Phoenixu nebo v některých stanicích londýnského metra. Tím ale nesnižuji význam slitin s obsahem mědi pro takovéto účely:

http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=764615

P.S.: Ledva byl článek vyvěšen, tak byl jmenován nový ministr zdravotnictví:

P.P.S.: A ledva neslavně skončil, ruče jsem kontaktoval jeho nástupce:

Foto u perexu: Štíhlé, hbité prsty Japonek jsou vytrénované psaním čínských znaků kandži, nebo i na papírových skládačkách origami.

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0