Německý aspirin i náš acylpyrin mají stejný základ - kyselinu acetylsalicylovou. I po 122 letech od zavedení výroby, nalézá aspirin nová užití. Taky třeba proti Covidu; po řadu let je doporučován jako prevence infarktu či mrtvice.
Média ze staré vlasti sleduji málo - nakonec pro život na Pacifické řimse jsou málo užitečná. Velmi zřídka do nich ale pošlu něco, na co ona prostě svoje lidi zjevně nemají. Na jaře jsem třeba připravil noticku (o jejíž užitečnosti je opravdu těžké pochybovat), ale samozřejmě nevyšla - ač mohla řadě lidí pomoci:
Acylpyrin proti Covidu - určitě hodné popularizace
Při nástupu do funkce nejnovější ministr zdravotnictví zmínil i toto: ‘Znáte mě jako popularizátora medicíny. Asi mi to zůstane a budu se snažit, aby ministerstvo pod mým vedením bylo tím, kdo bude první informovat o novinkách’. Obratem jsem mu proto poslal následující podstatnou informaci o acylpyrinu.
Lékaři z nemocnice v čínském Sianu, spadající pod armádní lékařskou univerzitu, začali zkoušet acylpyrin u nemocných s Covidem-19 už na jaře 2020, na ně pak navázaly studie v Americe a Anglii. Zajímavé výsledky z washingtonské Univerzity George Washingtona (a řady dalších pracovišť) o takovémto využití acylpyrinu byly v definitivní podobě publikovány dubnovém čísle časopisu Anesthesia & Analgesia (i když v předběžné formě byly zveřejňovány už dříve). Jedna skupina pacientů s Covidem brala acylpyrin (v Americe se mu říká aspirin, historicky to je německý obchodní název už z r. 1899), a to až sedm dní před přijetím do nemocnice, nebo aspoň od prvního dne po přijetí. Více jak 40% pacientů s acylpyrinem mělo příznivější parametry průběhu onemocnění ve srovnání s kontrolní skupinou bez acylpyrinu (došlo ke snížení potřeby užívat ventilátor, snížení pobytu na JIP, i snížení úmrtnosti). V americké studii se používala dávka 81 mg, což je obsah účinné látky v jedné tabletce amerického dětského aspirinu. Acylpyrin nemá příliš závažné vedlejší účinky, zřídkavě mohou třeba nastat problémy s funkcí jater u dětí. Acylpyrin též může vyvolávat drobná krvácení v žaludku, zvlášť když by se polknul nerozpuštěný. Proto existují i přípravky, které neutralizují jeho kyselou reakci. Acylpyrin též snižuje srážlivost krve, což je ale převážně příznivý faktor (s výjimkou pacientů s už sníženou srážlivostí). Je možné, že krátkodobé nasazení acylpyrinu se proto začne i doporučovat jako prevence vzniku krevních sraženin, ku kterým zcela ojediněle dochází po aplikaci vakcíny AstraZeneca. Úhrnem - informace, která by se měla dostat i naší veřejnosti, je: Pokud na vás něco leze, tak neberte ibuprofen nebo paralen, začněte brát acylpyrin, a pak se běžte otestovat. Panu ministrovi jsem tehdy poslal i několik dalších doporučení ze světa, pochopitelně bez reakce. Teď v listopadu 2021 vyšla v časopise The Lancet navazující studie, z které vyplývá, že léčba aspirinem u Covidu musí začít záhy, u rozvinutých případů, co se už dostaly do nemocnice, jsou její výsledky jen omezené.
Jasně - dopadlo to jako vždycky, nakonec i ten pan ministr skončil dřív, než mi vůbec mohl odpovědět. Krátce na to se zas řešilo, jestli veřejnost má hledat zdravotní informace na internetu - např. stran infarktu. Jistě je tam i dost balastu, ale pokud se držíte hodnověrných zdrojů (jako třeba www stránky zavedených amerických nemocnic), tak - pokud se v tom orientujete - to svou hodnotu jistě mít může. A tak jsem zase sedl a napsal na to téma jinou noticku:
Některé zdravotní rady na internetu správné jsou, třeba ty od renomované americké nemocnice Mount Sinai nebo od medicíny na Harvardově universitě. A tam lze nalézt jednu u nás prakticky neznámou radu pro případ, že na vás už jde infarkt. Vedle toho, že si zavoláte sanitku, je správné vzít tabletku acylpyrinu, půl minuty ji kousat v puse, pak spolknout a zapít vodou. Acylpyrin totiž snižuje srážlivost krve a tím pomáhá odstranit krevní sraženinu, co k infarktu vedla.
A pro vyváženost by bylo také třeba zmínit už zesnulého kardiologa Milana Šamánka, propagátora střídmého pití vína pravě jako prevence infarktu. A k tomu rybí olej - přímořské národy jako Japonci či Norové se dožívají nejvyššího věku z titulu své vysoké konzumace mořských ryb. Tyto potraviny totiž příznivě zasahují do cholesterolových hladin.
Samozřejmě, myslel jsem to sice dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Jak někdo vůbec může propagovat něco tak obsoletního jako acylpyrin - a tak ta zpozdilost pochopitelně tiskem taky nevyšla.
Acylpyrin je derivátem kyseliny salicylové, ta se vyskytuje ve vrbové kůře, a ta se po staletí používala pro snižování horečky (vrba je latinsky salix). V r. 1899 německá firma Bayer přišla pod názvem aspirin s farmakologicky vhodnějším derivátem, kyselinou acetylsalicylovou, ve které na -OH skupinu je ještě přidána skupina acetylová. Během minulého století se pak objevily o něco pokročilejší preparáty, jako třeba i český anopyrin, kde je kyselá povaha samotného acylpyrinu tlumena vhodnou zásaditou příměsí. Nejméně příznivá pro žaludek je léková forma, kdy se polykají celé tablety. Ty pak zapadnou do některé části žaludku a způsobí místní krvácení. Od toho pomůže už podávaní zcela rozpuštěných tablet, nebo ještě lépe preparátů s příměsí zásaditých látek. Jak už zmíněno, okrajově acylpyrin může být problém u dětí, osob se sníženou srážlivostí krve, žaludečním vředem, astmatiků, apod.
Již mnoho let se acylpyrin doporučuje nejen k akutnímu použití při nabíhajícim infarktu, ale i pro dlouhodobé používání jako prevence infarktu, mrtvice (a jiné studie jej doporučují i jako prevenci rakoviny zažívacího traktu). Toto preventivní podávání má příznivce i odpůrce - periodicky se hlavně vrací (pohříchu nedostatečně konkrétní) varování před krvácením v žaludku. V Americe se např. doporučuje jednou denně tabletka toho tam prodávaného baby-aspirinu, která obsahuje těch 81 mg kyseliny acetylsalicylové, jiná dopuručení jsou třeba každý druhý den tabletka aspirinu s obsahem kolem 300 mg. V našich poměrech by to odpovídalo třeba čtvrtině až polovině tabletky anopyrinu jednou denně (celá tabletka anopyrinu obsahuje 400 mg kyseliny acetylsalicylové) - věc ovšem závisí i na hmotnosti osoby. Tabletka by se měla brát po jídle, poté, se rozpadla ve vodě, a s řádným zapitím. Je třeba poznamenat, že prostředí v žaludku za běžného provozu je tak jak tak význačně kyselé: pH=2 až pH=1, to už půlka anopyrinu rozpuštěná ve vodě při plném žaludku význačně dál neposune. Skutečným původcem žaludečního vředu je bakterie Helicobacter pylori; za tento objev dostali dva Australané Nobelovu cenu v r. 2005 - tím se žaludeční vřed stal léčitelný antibiotikovou kůrou. Kyselost žaludku jen napomáhá při vytvoření a udržování vhodného narušení jeho stěny, ve kterém pak začnou bakterie působit.
Do té diskuze o vhodnosti pro prevenci infarktu a mrtvice nyní vstoupila i nová (hlavně) kanadská studie zveřejněná v časopise The Lancet na přelomu letošního srpna a září, která analyzovala data od 18000 osob s průměrným věkem 63 let. Na této studii se podílelí výzkumníci z 13 zemí, testované osoby pocházely z 26 zemí. Fakticky se studie zaměřila na tři potenciálně účinné látky - vedle aspirinu šlo též o látky snižující krevní tlak, a také látky ovlivňující hladiny cholesterolu - statiny. Výsledky poskytly hojnost různých statistických dat - tak např., že kombinace všech tří látek během pěti let snížila riziko infarktů a mrtvic o 47%. Při vypuštění aspirinu ze směsi však redukce rizik klesla jen na 32%. Vývoj se tak posouvá k používání poly-tablet obsahujících všechny tři komponenty, které World Heart Federation (WHF, Světová Federace Srdce) považuje za významnou léčebnou příležitost s globálními dopady. Byla vyslovena i optimistická vize, že s dalším vývojem těchto poly-tablet by celosvětově mohla být kardiovaskulární onemocnění snížena o až 70 %.
Foto u perexu: Léčivé účinky vrbové kůry byly využívány v Evropě i Číně již před nějakými 3500 roky; dnešní roční celosvětová spotřeba aspirinu je kolem 40000 tun ( https://www.aspirin-foundation.com/history/ ).
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0
