Vítejte v „nových“ 20. letech v EU … komedie či tragédie?

Náš ministr financí společně s polským ministrem zahraničí poukazují před veřejností na nutnost přežití eura, protože jinak by to byla tragédie. Nevím, zda byl polský ministr zahraničí také na zasedání v EU jako náš ministr financí, ale každopádně jeho projev byl natolik silný, že se může zdát, že politické špičky neeurových zemí dostali za domácí úkol "strašit veřejnost". Kdyby se totiž rozpadlo euro, Polsko by se ocitlo v nebezpečí, jakém nebylo specifikováno? Cíl je jasný – společné státy Evropské. A když se ministrům bude „dařit úspěšné strašit“, čeká je teploučké, prestižní a hlavně nezbytné místečko pro blaho nás, evropských spoluobčanů. Že by EU rozšířila zástup „Pišťíků“?

Images, Google

Na blogu „ihned“ se Pavel Kohout vyjádřil v tom smyslu, že ekonomové mají málo představivosti. Já asi tuším proč, ale to si nechám na někdy jindy (není ekonom jako ekonom, ale to platí o každé profesi). Každopádně já mám větší obavy z toho, co nás čeká, pokud euro přežije ve stávající podobě a co se bude poté dít s Evropskou integrací a hlavně s občany Evropy. Takže vítejte v roce 2024 na evropském kontinentě.

Poté, co v roce 2024 vstoupily ČR a Polsko do eurozóny a přijaly společnou evropskou měnu, začaly tyto země, na návrhy evropských „profesionálů“, plánovat šestiletky, které jim pomohou zvýšit konkurenceschopnost. Šestiletky byly založeny na vzdělanosti, protože byly neseny v duchu hesla: „vyšší vzdělaností se probudujeme k vyšší konkurenceschopnosti“. Mnoho politiků si totiž během roku 2012 vzali za své, že musí zajistit úspěšnou transformaci EU (vzpomněli si přitom na názory Prof. Zeleného a jeho „neznámý“ 5. sektor ekonomiky; můj 4.).

V tomto roce jsem prvně hovořil se svými dětmi na téma jejich budoucnosti v oblasti vzdělání a překvapilo mne, že by chtěly studovat vysněný obor evropských studií se zaměřením na žití v domácnosti. Prý je to ve škole nejpopulárnější. Také jsem musel nechat certifikovat svého psa a kočku a na úřadě zaplatit poplatek ze psů, koček a ostatních domácích zvířat, který vstoupil do naší legislativy na základě směrnice se strašně dlouhým názvem, kterému jsem nerozuměl. Nicméně, děti mi vysvětlily, že to vzniklo při evropském úřadě „pro ochranu domácnosti“ a tak je to v pořádku. OK, řekl jsem si.

Z makroekonomického pohledu se v tomto roce schválila nová definice míry inflace, která měla „údajně odpovídat potřebám evropské ekonomiky“. Bývalý český prezident napsal na toto téma novou knihu s titulkem: „Evropská inflace, cesta do pekel“ – hodně se zabýval právě metodikou stanovování inflace. Evropská centrální banka měla zároveň stanovena nový inflační cíl na úrovni 4%, který byl po deseti letech opět zvýšen ze 3% schválených v roce 2014.

V oblasti nezaměstnanosti byla upravena metodika měření míry nezaměstnanosti, nově se upravil jmenovatel, kde se nově nezahrnovali všichni studenti v jakémkoli věku. Každopádně míra nezaměstnanosti se v evropských zemích i podle této metodiky pohybovala na 17%. Nikdo to však za problém nepovažoval, protože se vzpomínalo na to, že v krizi měli ve Španělsku míru nezaměstnanosti dokonce na úrovni 23%! Argumentovalo se také, že se zvýší všechny příjmové daně na centrální úrovni (sjednotit by se měly na 39%, jak korporátní, tak z příjmu fyzických osob) a zavedou se nové poplatky na decentralizované úrovni, což by mělo zajistit dostatek zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti a zároveň se podaří odbourávat příjmovou nerovnost.

Věřím, že výše uvedené řádky budou pouhou „komedií“, protože jinak se „na né tak stará“ kolena dožiju změny názvu Spojených států evropských na SSE nebo možná hůře na rudě zbarvený název KSE.

Cílem příspěvku nebylo kritizovat, ale poukázat na úskalí spojená s potenciálním nárůstem státní moci a nárůstem veřejných rozpočtů, často pod záminkou jakéhosi „veřejného zájmu“. Kritikům sděluji, že chápu, že různé programy, opatření či obecně zásahy ze strany státu, jsou často myšleny v zájmu občanů, zaměstnanců, nemocných či, aby ochránily finanční sektor. Upozorňuji však na to, že často se očekávaný účinek mine svého cíle a často dochází k neviditelným důsledkům a je potřeba se mít na pozoru. Ponechávám na každém, který pohled je lepší, je to jeho svobodné rozhodnutí. Konečně omlouvám se všem, kterých by se mohl příspěvek jakkoli dotknout, jedná se pouze o mou představivost.