Jak anti-kapitalisti bojují proti socialismu

Tak jsem se zase jednou zamyslel a přitom jsem se zděsil. Středeční vydání Financial times na hlavní stránce poukazuje na to, jak jsou na základě rozhodnutí orgánů s policejní pomocí anti-kapitalisti vytlačováni ze své základny. „Occupy Wall Street“, neorganizované sdružení, které si chce hrát na "Robina Hooda". Vědí oni sami a víme to i my, proti čemu se skutečně protestuje?

Images, Goodle

Podobná sdružení (nevím, jak to jinak přesněji nazvat) se formují nejen v New Yorku, ale také v Evropě (Řecku, Itálii, Španělsku). Nejzajímavější se tyto protesty jeví ve Velké Británii nebo ve Švýcarsku. Právě v Evropě mají tyto demonstrace velmi zajímavou příchuť. Britský deník The Indepedent (u nás to zveřejnil ihned.cz) zveřejnil článek: Co platíme za demokracii. Goldman Sachs (GS) dobývá Evropu. V tomto článku poukazuje na to, že například Mario Draghi, guvernér Evropské centrální banky, pracoval na manažerské pozici v GS; Mario Monti, nový italský premiér, pracoval jako poradce v GS; Lucas Papademos, nový řecký premiér, pracoval pro řeckou centrální banku v době, kdy se pomocí finančních derivátů řešili s GS řecké dluhy (omlouvám se za jednoduchost); Petros Christodoufou, vedoucí řecké agentury pro správu dluhu, začínal kariéru v GS; Karol von Miert, evropský komisař za Belgii, pracoval jako poradce v GS; a mohli bychom pokračovat.

Výše uvedené demonstruje, jak funguje propojení „vyspělého“ finančního sektoru a politiky. Pro USA to platí, úplně stejně (Timothy Geithner, Hank Paulson, Larry Summers), atd. Možná je to v pořádku a možná se mýlím, ale domnívám se, že je nutné se na toto propojení podívat trochu blížeji, minimálně jako informaci pro demonstrující. Toto propojení má totiž jednu zajímavou vlastnost. Na venek se tváří, jak je významné a profesionální a jak mu vděčíme za hospodářský rozvoj, za kvalitu vzdělání, za možnosti investování na stáří, atd. A do určité míry to nepopírám. Umí se také náležitě odměnit ve formách různých bonusů, akciových opcí a benefitů (třeba Lehman Brothers měli svá soukromá letadla), a to nejen v dobách dobrých, ale i v dobách špatných. A zde je podle mne kámen úrazu. Ve špatných dobách totiž funguje tzv. věřitel poslední instance v podobě centrální banky, která „dotiskne chybějící prostředky“ v zájmu zachování finanční stability (rozuměj, dostane pod svá křídla státní dluhopisy ohrožených zemí; ať už nákupem na sekundárním trhu nebo třeba pomocí MMF, kterému půjčí). Nikdo přece nechce, aby se zhroutil finanční systém. Jedná se o typický problém morálního hazardu, v němž se zisky privatizují a ztráty socializují, a to ať už v podobě vyšších daní nebo v podobě daně inflační.* V této podobě se jedná o něco jako „finanční socialismus“, který je postaven na fiduciární měně, resp. na měně, která není ničím krytá a na systému částečných bankovních rezerv. Ve skutečnosti je problém mnohem složitější, ale to není pro potřeby tohoto příspěvku podstatné.

Co to vše znamená? Jsem téměř stoprocentně přesvědčen, že Evropská centrální banka se pustí do větší „nekonveční měnové politiky“ (již dnes nakupuje italské, španělské a řecké dluhopisy) a FED v ní bude pokračovat (dávám za pravdu slavnému investorovi Marcku Faberovi). Aktuálně se v případě ECB hraje pouze o čas, aby se vše před veřejností dokázalo perfektně připravit. ECB tak bude zachraňovat státy a především banky pod „zástěrkou finanční stability“ a já nevím čím vším (již dva Němci z vedení ECB jsou pryč). Je jedno v jaké podobě k nám přijdou informace o tom, jak se zachraňuje finanční stabilita. Princip zůstane vždy stejný. Proto by si demonstrující měli uvědomit, že to proti čemu demonstrují není kapitalismus, ten ve své základní podobě z Evropy (ale i USA) částečně zmizel, ale socialismus v té nejskrytější formě.

Cílem příspěvku nebylo kritizovat, cílem příspěvku ani není bojovat za zlatý standard či jiné formy měnového uspořádání. Možná mne někdo nařkne z toho, že jsem konspirační teoretik, budiž, je to jeho svobodné rozhodnutí, ale minimálně stojí výše uvedená úvaha za zamyšlení a na potenciální možnost řešení současného řešení v podobě skutečného kapitalismu.

* Neakceptuji kritiku, že CPI je velmi nízký. Skutečná inflace je růst peněžní zásoby. Bubliny se budou následně tvořit v oblasti, kde index spotřebitelských cen (CPI) nemá záběr a také centrální banky budou akceptovat jeho vyšší hodnoty. Také se nebojím říci, že statistika je mocná.