Za komunistů se nekradlo

     Tato slova slýcháme dnes velmi často, občas někdo dodá tolik. Ale bylo tomu tak? Kradlo se a jak, kradli všichni, více či méně, jenom nebylo tak snadné ukrást hotové peníze. Z té doby pochází ono známé úsloví "Kdo nekrade, okrádá rodinu".

     Jak tvrdila strana, majetek patří všemu lidu a všeholid toho také využíval. Mnohdy to bylo i z nutnosti, protože koupit pár hřebíků nebo pytel cementu ( z dnešního pohledu za pár korun) bylo často nemožné, zkrátka nebyl, a tak proč si nevzít v práci, když se tam válí na dešti a stejně by přišel vniveč. Vzpomeňte co se jenom zničilo materiálu ve stavebnictví a nejenom tam. Kradlo se všude, v továrnách, na stavbách, kradli zelináři, řezníci, obchodníci všeho druhu, konec konců známé všimné (dnes korupce) je také zlodějna. Jestlipak se kritici dnešního stavu zamysleli někdy nad tím, kolik to dělalo, pokud by se našel někdo a sečetl hodnotu takto ukradeného materiálu, to by se divili.

     Kradli i funkcionáři například tím, že neplnil-li se plán, upravily se ukazatele a prémie a odměny byly, copak to nebyla krádež? Co to bylo jen případů, kdy si papaláši za hubičku kupovali nemovitosti ohodnocené hodně pod skutečnou cenu, nechávali si stavět domy zamětnanci v jejich pracovní době a podobně, jenom vzpomínejte. Pravda, existoval § 132 tr.z. - rozkrádání majetku v soc.vlastnictví s poměrně přísnými trestními sazbami, ale kolik lidí bylo takto odsouzeno, pouhý zlomek. Velmi poučné bylo nedávno sledovat na ČT 24 pořad Před dvaceti pěti lety. Kdo se díval a přepočetl si dokázané škody na dnešní ceny nestačil se divit. Stejně se měřilo dvojím metrem, normální člověk, pokud to přeháněl nebo ho někdo udal dostal paletu, papaláš byl "v souvislosti s pověřením jinými úkoly " odvolán a přesunut někam jinam, zpravidla výše.

     Takže vidíme, že všechno je relativní. Zkrátka člověk rád, snadno a bez námahy chce přijít k penězům. Zaměstnanci si dnes rozmyslí v práci něco ukradnout, obava ze ztráty zaměstnání se ukazuje účinnější než jiné tresty, no a politici a různí šibalové po úřadech, to je jiná kapitola. Tady je každá rada drahá, příležitost dělá zloděje a pokušení je veliké, je to vlastně o morálce. Smutné je to, že pokud si někdo nakrade miliony či miliardy, je nakonec nepotrestán, protože část nakradených peněz použije na špičkové advokáty a ti již dokáží zázraky.

     Jak z toho, toť věru zapeklité. Upozorňovat, nebýt lhostejní k těmto nešvarům, zdá se že se ledy konečně hnuly i u policie a soudů, doufejme, že to bude stav trvalý a nebo je to všechno jinak?