V infosféře, světě utkaném z informací, se vynořují sociální bubliny. Na netu je bublinek nespočet. Nejen tam…
Luciano Floridi z Oxfordského internetového institutu konstatuje fenomén: Jsme informačními systémy – inforgy –, vzájemně propojenými a vnořenými do informačního prostředí, které sdílíme s dalšími informačními organismy, přirozenými i umělými. V rámci hledání informací, zábavy i komunikace se lidé ve virtuálním, fakticky iluzivním prostředí sdružují podle svých různých preferencí politických, ekonomických, kulturních… Vznikají různá volná seskupení tzv. sociální bubliny, v nichž se jedinci postupně utvrzují v názorové blízkosti až shodě.
Každý uživatel internetu i sociálních sítí za sebou zanechává stopu. Co provozujeme on-line, je sledováno. Jsme-li on-line často a dlouho, tím viditelnější stopu modelujeme. Neuvědomujeme si, že vyhledávání informací je zaznamenáváno. V roce 2011 se objevilo sousloví Filter Bubbles, filtrační bubliny (koncepci ověřil Eli Pariser; u jeho proslovu v odkazu si zájemce může zvolit české titulky). Filtrační bublina je algoritmická předpojatost, která zkresluje či omezuje informace, které jedinec v internetu vidí (definice viz whatis.techtarget.com). Když do vyhledávače napíšeme konkrétní pojmenování, objeví se adresy filtrované podle našich dřívějších hledání a ze sledování našich zvyklostí a okruhů zájmů. Není tajemstvím, že filtrační bubliny neprodukují jen neviditelná zařízení, ale cíleně „bublají“ též někteří aktivističtí zprávaři a komentátoři v TV i v novinách a časopisech. Po zvolení prezidenta Trumpa a po hlasování o Brexitu se výsledky volby občanů mohly vysvětlovat též z hlediska vlivu bublin sociálních i filtračních.
Mezilidská komunikace v kyberprostoru zúžená jen na zrakové a sluchové podněty (oba smysly jsou distanční, tj. vzdálené, bez možnosti dotyku a instinktivní, bezprostřední reakce) nerozvíjí hluboké porozumění mezi lidmi, ba naopak. Parafrázuji stále platný výrok filosofa: Technika překonává všemožné vzdálenosti, ale nevytváří žádnou lidskou blízkost.
Následující fotografie prezentují těkající, křehký svět bublin jako prostor ohraničený vodními blánami, které mají stěny tenčí, než lidský vlas.
Rojnice bublin pod jezem.
Toto není novinářská kachna…
Soustava česko-televizní mýdlově-seriálové pěny.
V ledu vydrží bublinky déle.
Ledový ornament z bublin zvláštních tvarů.
Ze vzduchu i pěny zrozená a jí ověnčená.
Dokonale vyklenutá.
Okamžik zániku bubliny. Zbyl kroužek pěny a hned se rozplyne…
Na velkém detailu mýdlové bubliny je viditelný účin světelného vlnění, jeho prolínání a křížení, jakož i spektrální barevnost. Příklad fyzikálního jevu interference.
Oblouk snové bubliny.
Fotografova bublinka zrcadlí nebesa i okolní krajinu.
Fotografie: Zdeněk Hosman
Svět bublin si mne fotograficky našel počátkem března roku 2018. Fotil jsem pohyb hladiny požární nádrže. Po skončení jsem viděl, že mne nedaleko pozorovala žena, jež byla na procházce se štěnětem. Řekla mi: „Čekala jsem, zda nespadnete do vody, abych vás zachránila.“ Paní jsem znal z dřívějších míjení se při procházkách se psy. Tak jsem se seznámil s vitální paní Ruth. Po první návštěvě u ní jsem četl její životní vzpomínky, které mi v tištěné podobě darovala. Naše vzácná přítelkyně Ruth Hálová je jednou z dětí zachráněných Sirem Nicholasem Wintonem. Při podzimní návštěvě u nás doma citovala skotské přísloví, které jí dítěti do památníku napsal Jack Boag, její náhradní tatínek v době války. Znění přepisuji v drobně upravené verzi od Adama Lindsaye Gordona (1833 – 1870) a pak ve svém převodu, který zvukomalbu originálu sotva vystihne.
Life is mostly froth and bubble.
Two things stand like stone:
Kindness in another's trouble,
Courage in your own.
Život je většinou pěna a bublinka. Jako kámen trvají dvě záležitosti: Laskavost k soužení druhého, odvaha k vlastní strasti.
