Vzácná paní Ruth

Útržky ze setkávání se s více než devadesátiletou osobností. Životní příběh ženy, jež zásluhou Sira Nicholase Wintona unikla holokaustu...

Seznámení

V únoru roku 2018 jsem v naší obci na hladině rybníka fotografoval víření bublin. Při procházce se štěnětem mne s odstupem pozorovala jedna paní. Znal jsem ji z dřívějších špacírů se psy, zdravili jsme se a míjeli. Ptala se, co jsem fotil. Ukázal jsem jí několik snímků na monitoru. Téma ji zaujalo. Překvapila mne větou: Čekala jsem, jestli nespadnete do vody, abych vás zachránila.  Dostalo se mi pozvání k budoucí návštěvě. Hostitelka Ruth Hálová mi vyprávěla, proč se odstěhovala ze svého rodiště, Českého Krumlova, okázalého města přetíženého turisty. Při hledání nového bydliště jednou přijela do obce Holubov a upoutal ji dům v řadové zástavbě s výhledem na jí oblíbenou horu Kleť. Její dojem z místa ovlivnil dotek slunce nad příbytkem. Znělo kouzelnicky, jak tenkrát zazvonila u dveří a ejhle – zvolený byt byl právě na prodej.

Z návštěvy jsem si nesl knižní autobiografii Ruth Hálové a katalog jejích výtvarných prací k výstavě r. 2015. 

Dvakrát darovaný život

Pročetl jsem si autobiografii „Jen z Boží milosti“ v rozsahu 182 stran; menší polovina celku předkládá životopis autorky; z něj zvýrazňuji uzlový bod. Ruth se narodila v roce 1926 jako druhorozená. Její matka Zdenka Khonová pocházela z česky mluvící židovské rodiny z Protivína. Otec Leopold Adler byl z českobudějovické židovské rodiny mluvící německy. V roce narození dcery tatínek Adler zemřel na následky vleklého onemocnění ze zimní válečné legionářské anabáze. Na výchově dvou děvčat se výrazně spolupodílela babička Marie z matčiny rodiny. Poručníkem polosirotků byl nejstarší bratr zemřelého, Maximilian Adler, profesor latiny a řečtiny přednášející na pražské německé univerzitě. Strýc rozhodl, že děvčata Eva a Ruth se dokonale německy naučí v německých školách. Mimoto měl prohlásit: V německých školách pocítí antisemitismus silněji, než v českých, proto čím dříve si na něj děvčata zvyknou, tím lépe. Dodejme, že v Českém Krumlově ve 30. letech 20. století z asi 9000 obyvatel německy mluvila větší polovina. Židovská komunita ve městě před válkou sestávala přibližně ze 100 členů, včetně dětí. Soužití obyvatel začaly podrývat národnostní a rasové rozpory.

Jako v řadě míst republiky, též v Českém Krumlově se 1. května 1938 konala manifestace Sudetendeutsche Partei (henleinovci). Dav vyvolával hesla Ein Reich, ein Volk, ein Führer (foto: Seidel; soukromý archiv Z. H.).

Na počátku druhého ročníku německého gymnázia v Krumlově (1938) jednou ráno ve třídě začali studenti sborově skandovat Juden heraus! (Židi ven). Ve třídě nebyl přítomen vyučující.  Napadení židovští studenti, Ruth a Leo, ze třídy odešli. Následující dny ulicemi města pochodovali Hitlerjugend (nacističtí mládežníci) a vykřikovali nenávistná hesla. Paní Adlerová s dcerami a se svojí matkou přesídlily do Protivína a pak do Prahy. V roce 1939 ve Voršilské ulici paní Adlerová zaregistrovala obě své dcery do seznamu dětí k emigraci do Velké Británie. Ruth odjela předposledním vlakem, její sestra posledním. Paní Ruth Hálová ve svém životopise píše: …bez Nicholase Wintona by zde můj příběh končil… Životopis Ruth Hálové (podrobně i o pobytu v Británii).

Profesní cesta

Po válce Ruth Adlerová studovala obor lékařská mikrobiologie na Univerzitě Karlově; v roce 1952 promována doktorkou přírodních věd (RNDr.). Poprvé se vdala a narodily se jí děti Petr a Hana. Dva roky pracovala jako klinický mikrobiolog v nemocnici v Praze, Motole. Poté byla dva roky v biochemické laboratoři v sovětském sanatoriu v Karlových Varech. Pokračovala ve virologickém oddělení Krajské hygienicko-epidemiologické stanici v Ústí nad Labem. V polovině 60. let se vdala podruhé a přijala příjmení Hálová. Od roku 1958 do odchodu do penze 1981 působila v Krajské laboratoři pro diagnostikování tuberkulózy na Bukově v Ústí nad Labem. Ve své autobiografii s vděčností a úctou vzpomíná na některé své kolegy, se kterými se v oboru lékařské mikrobiologie potkávala.

Výtvarničení

První výtvarnické pokusy uskutečňovala paní Ruth s odchodem do důchodu. Motivovala ji autorita Sira Winstona Churchilla, který ve středním věku začal amatérsky malovat; přečetla si o tom, a tak si i ona troufla. Z žánrů si oblíbila květiny a krajiny. Zkoušela malovat zvířata i portréty. Jednou k nám manželce na návštěvu donesla bílý květ jí neznámé květiny, nalezený u rybníka.  Určil jsem rostlinu jako jeden z druhu kakostů (Geranium). Ruth říkala, že miluje bílé květy růže, jabloně a nově i kakostu. Květinu opakovaně ničenou sečením jsme na její prosbu od rybníka přesadili do zahrady, kde se ujala.

Paní Ruth mi věnovala svůj obrázek kakostu ve vázičce, 2018. Kombinovaná technika na hedvábí; rozměr 15 x 10,5 cm.

Zaujatou výtvarnici jsem povzbuzoval. Doporučoval jsem jí vždy přihlížet k celku výtvoru i v propojení barev. Sama poznávala, že popisnost omezuje vyjádření. Výrazová lehkost projevu je sdílenou radostí autora, jakož i vnímatelů. V podzimu 2019 nám na několika reprodukcích přinesla ukázat své nové malby. Všiml jsem si častějších zobrazení cest v krajině.

Ruth Hálová: Bez názvu, 2019; olejomalba na sololitu, 32 x 32 cm.

Vzácná paní Ruth, tak jsem jí zpravidla oslovoval v občasných mailových zprávách, ve čtyřiadevadesáti letech 28. dubna 2020 po krátké nemoci odložila svoji tělesnost a její světlodárná duše se vydala na pouť do zásvětí.

Láska je motorem celého života (záznam živého mluvního projevu paní Hálové – délka 13 minut).  V rozhovoru mimo jiné s úsměvem hovoří o své náboženské zkušenosti od dětství s řadou rozporů.

Citace z knihy Jen z Boží milosti Ruth Hálové

Fotoreprodukce v textu: Zdeněk Hosman

Foto v perexu: Fotoateliér Seidel, Český Krumlov 2015