Světlem oblékané, jedna se zdobencem

Fotopřehlídka několika přírodních nevěst v měsíci, který je některými osamostatněnými čekatelkami považován za svatebně ideální.

S odstupem dvou roků se vracím k tématu bílých květů. Při fotografování je nezbytným součinitelem proměnlivá světelnost, což vnímám pozorněji než kdy dříve. V souvislostech barevnosti v přírodě, například bílých květů ve světlech si znovu uvědomíte, že není jen jedna podoba bílé. Spatřujeme to z jemnějšího rozlišování oka, ale i v bohatším slovním označování. V životním díle Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna (vydáván 1835 – 1839) čteme názvy barev rodiny bílých (abecední pořadí v osobním výběru): bělawá, běliznová, bledá, a dále ještě mljčná, oblaková, pobělawá, sněžná, woskowá… Bílé květy nejsou „čisté,“ sterilní, bývají zabarvené ostatními barvami, včetně působení světelných odlesků.

Podobně jako jsou fyzicky, zrakově i slovně rozmanité podoby bílé, existují rozdíly světelných stupňů. Ve filosoficko-náboženských traktátech renesance, v rozvrhu kosmického řádu doplněného o devět řádů duchovních, spekuloval filosof a lékař Marsilio Ficino o tom, že v nejvyšších sférách je světelné odstupňování: níže je splendor (jas), výše candor (záře), nad ní je lumen (vyšší záře) a nejvýše je lux, světlo (in: Frances Yatesová: Giordano Bruno a hermetická tradice, Vyšehrad 2009). Uvedený příklad ilustruje, že osvícenost čili moudrost se slučuje s lidským poznáním. Dvorní kameraman filmů Ingmara Bergmana, Sven Nykvist ve své vzpomínkové knize Úcta ke světlu (česky 1999) napsal, jak se mu stýská po tvorbě a hlavně po různých podobách světla; sepsal a pojmenoval jich více než deset…

Ve fotopřehlídce bílých květů jsou v mém osobním výběru zastoupené zahradní, jakož i volně rostoucí.

Bohatě kvetoucí rožec plstnatý pokrývá suché zídky a skalky.

Všimli jste si někdy, jak kvete křen?

Detail vrcholíku bezu.  Znáte z jeho květenství jídlo kosmatice?

Volně rostoucí seskupení udatny lesní.

Zplanělou večernici vonnou jsem potkal na břehu potoka.

Dvakrát za sebou fota z naší zahrádky i domu: kakost jemně voní.

Drobné květy pelargonie vonné (řazena k čeledi kakostovité – Geraniaceae).

Sousedčin kosatec na zahrádce ráno po dešti.

V červnu kvetou též keře – svída krvavá (Cornus sanguinea).

Keř kaliny obecné (Viburnum opulus) s charakteristickými květy (na fotu průměr květu 8 cm).

Jiný květ kaliny rostoucí na břehu Vltavy pod hradem Dívčí Kámen.

Ke květům patří hmyz. Na kalině jsem zaznamenal zdobence skvrnitého. V ČR je chráněný.

Fotografie: Zdeněk Hosman

• Tematicky výchozí fotoblog: Jsou-li bílé…