Časný podzim – první mlhy i jinovatka na lukách. Zastavení u kaple v pralesovitém lese. Výhledy na hvozdy a hraniční hory. Fotoblog.
Jedním z turistických uzlů Šumavy je Stožec. České jméno obce je odvozeno od hory ve formě stohu; podobně ji můžeme uvidět ze severovýchodní strany z města Volary. Němečtí obyvatelé Šumavy horu nazvali Tussetberg a osadu na její jižní straně Tusset. Les Stožec se písemně připomíná r. 1581. Ve stožeckém revíru byly koncem 18. století neporušené pralesy v původní skladbě dřevin – smrk, jedle, buk. V roce 1770 dal J. A. Schwarzenberg ve svém panství lesy v pásu kolem zemské hranice vykácet a na území založil dřevařské osady, mimo jiné i Stožec.
Lístek „Pozdrav ze Stožce na Šumavě“ z roků 1880 – 1918 (zdroj: archiv ZH). Zobrazení s popisky upozorňují na lesní kapli (vlevo) a na fabriku pro rezonanční dřevo (vpravo nahoře). Nad fabrikou vlevo zobrazena Stožecká skála. V r. 1855 v místě založil pilu na zpracování rezonančního dřeva Franz Josef Bienert (1788 – 1866). Po jeho smrti firmu koupili Schwarzenbergové. Podnik se vzácným dřevem pro výrobu hudebních nástrojů po zestátnění fungoval v místě do r. 1951.
V okolí obce Stožec, jež je zahrnuté do chráněného území Národního parku Šumava, jsem v září a do poloviny října šel desítky kilometrů a zaznamenal šumavské podzimní výjevy.
Jedno z typických zářijových rán ve Stožeckých lukách ve výšce 780 m n. m.
Stožecká luka, tentokrát s jitřní říjnovou jinovatkou. Nad lesy strmí Stožecká skála.
Na horu Stožec (1065 m n. m.) vedou různé cesty. Trojice z nich bývala nábožensky orientovanými lidmi známa jako křížová cesta k lesní kapli. Tradice náboženských poutí se v místě obnovila a v srpnu r. 2019 byla cesta nově vysvěcena. Směrem od Českých Žlebů se cesta stáčí lesem; na snímku v popředí kříž s obrazem v prostoru mýtiny.
Křížová cesta obsahuje čtrnáct obrazů malovaných na plechovém podkladu o rozměrech 60 x 40 cm. Obrazy jsou připevněny na křížích se stříškou podle tradiční šumavské úpravy. Dárci obrazů jsou jednotlivci i organizace, Češi i Němci. Autorkou maleb je výtvarnice Vladimíra Fridrichová Kunešová.
Kaple Panny Marie v pralesovitém lese na jižním úpatí hory Stožec. Byla postavena jako díkůvzdání za zázračné uzdravení slepoty volarského kováře Jakoba Klausera vodou ze skalního pramenu. V kapli býval obraz Stožecké madony s růží. Existují legendy o autorech i výskytu obrazů madony.
Stožecká kaple je orientována v ose jih – sever. Snímek dokumentuje zděné i dřevěné části stavby.
Nad kaplí ve vzdálenosti asi 25 metrů se vypíná skalisko. Odtud vyvěrá již výše zmíněné, slepotu uzdravující zřídlo vody.
Panoráma ze Stožecké skály (976 m n. m.) jihovýchodním směrem na horské masivy s Plechým 1378 m n. m. na státní hranici.
Rozhled ze žulového skaliska. Asi ve 13. století zde stával hrádek strážící prachatickou větev obchodnické Zlaté stezky vedoucí z německého Waldkirchenu.
Závěrečná vyhlídka ze skály do prostoru obce Stožec (vzdušnou čarou jeden a půl kilometru). V pozadí hraniční pás hor s vrcholy Třístoličníkem a Hochsteinem.
Pod Stožeckou skálou je na jižním svahu dochovaný pralesovitý smíšený les, dnes zahrnutý do první zóny NP Šumava. Pod stříškou je zachován zbytek smrku, který vyvrátil vítr v roce 1988. V „paměti stromu“ – letokruzích, je zapsáno, že svůj život započal r. 1800. Šikmý řez pařezem v nejširší části měří 130 cm.
V obci Stožec je Informační středisko NP Šumava a v sousedství je prostor eko-parku pro děti s možnostmi hravého poznávání přírody.
Prostředí parku dotvářejí tři dřevěné skulptury zpívajících pastevců. Tam, kde se zemědělským plodinám nedařilo, kdysi do horských pastvin Šumavy na jaře odcházeli pastevci se skotem. U příbytků zvaných almy (die Alm = salaš, polana) sedávali u ohně, vyprávěli si a zpívali. Domů se vraceli s podzimem.
Alfréd Kubin: Hostinec Pstruh ve Stožci, 1942. Kresba perem a tuší, rozměr listu 290x387 mm). Alfréd Kubin, expresionistický kreslíř, malíř a spisovatel; v letních sezónách roků 1930 – 1944 se rád vracel na Šumavu a pobýval v hostinci U pstruha, který dodnes stojí při břehu Studené Vltavy ve Stožci (vsuvka: od r. 1885 ve Stožci existovala líheň pstruhů a lososů. Úspěšný chov přerušila první světová válka. Ve dvacátých letech 20. století byla rybí líheň zrušena). Kubin v srpnovém dopisu ze Stožce r. 1943 napsal příteli: Tentokrát vidím krajinu – rozsáhlé lesy, tajemství zeleně – jinak. Mnohem abstraktněji, jakoby zasaženou dechem věčnosti. Po tak bohatém jevovém prožitku zřetelně sklouzávám – do zániku (zdroj: Alfréd Kubin Z mého života a z mé dílny. Odeon Praha 1983, s. 296; tentýž zdroj kresba).
Šumavské ráno se zjevením mlžné klenby.
Fotografie: Zdeněk Hosman
