Přírodní rezervace v podhůří Šumavy. Podhorský pralesovitý terén na sutích. Fotoblog z opakovaných návratů do divočiny.
Přírodní rezervace Ptačí stěna se skrývá; nalezl jsem ji už/až na třetí pokus. Od roku 2018 se do oné divočiny rád vracím a fotograficky ji pro sebe dokumentuji od podzimu do jara.
Orientační výhled z vrchu Bulový (953 m n. m.) z okraje Českokrumlovska severním směrem do Českobudějovicka (vpravo dole obec Brloh – 3 km). Bulový je dominantní výšinou severozápadní části masivu Blanského lesa. Kilometr od vrcholu na jihozápadním svahu ve výškovém vymezení 740 – 880 metrů je skrytá Ptačí stěna rozlohou 20,53 ha (ochraňována je od 1. 1. 1997). Jejím územním správcem je Chráněná krajinná oblast Blanský les.
Masiv Blanského lesa je v jádru utvářen granulitem, (dříve označován bělokámen). Hornina je nejčastěji považována za vysoce přeměněnou výlevnou vyvřelinu z hlubiny okolo 60 km pod zemskou kůrou. Vrstevnatý granulitový balvan se v počátku cesty jeví být břemenem svázaným stíny kmenů buků.
Jihovýchodní okraj rezervace obsadila bučina. Na dřevu padlých stromů je troudnatec kopytovitý.
Přírodní scéna o cestě člověka životem: míříte-li vzhůru či naopak, občas narazíte na překážky.
Na stromech je instalováno několik kusů ptačích bud. Podle informací znalců se ve skaliskách našlo hnízdo největší sovy – výra velkého. V dutinách stromů prý hnízdily i další sovy: sýc rousný, puštík obecný a kulíšek nejmenší. Při mém jarním pobývání prostorem Ptačí stěny šveholil orchestr pěvců s hlasitým bubnováním čeledi datlovitých.
Nejhojnější z chorošovitých hub troudnatec kopytovitý napadá hlavně buky a zakládá bílou hnilobu dřeva. Na snímku rozpadající se forma houby, na jejím okraji je mladá pokračovatelka. Nalezený Ötzi, ledovcový muž, měl z troudnatce hubku v opasku. V době kamenné se vysušené a vyklepané plodnice používaly při zakládání a přenášení ohně. Troudnatec kopytovitý se v lidovém léčitelství používal k desinfekci drobných poranění i k zastavení krvácení (zdroj: různé, viz dole).
Na živých i odumřelých kmenech, kořenech i pařezech spíše listnatých stromů rostou hojně lesklokorky. Zbytek jehličnanu obsadilo několik klobouků pravděpodobně lesklokorky ploské.
Mohutné kořenové náběhy buku zvednuté nad kamenitým podložím jsou potřebnou kotvou proti vyvrácení stromu vichřicí.
Do kmenu nakloněné borovice rostoucí na skále proniká ostrá hrana vedle čnícího kamene.
Pomník odolnosti. Kostra velikána, mrtvého smrku vklíněného mezi balvany.
Ptačí stěna je v realitě skalnatý hřeben v délce téměř 900 metrů a s výškou přibližně 15 metrů. Tři snímky po sobě ilustrují výhledy ze střední části skaliska. Východní nadhled bučinou.
Průhled k jihu s kmeny jedlí v popředí.
Vyhlídka jihozápadním směrem navozující mírnou závrať.
O buku lesníci říkávali, že je matka (otec) lesa, neboť má pozitivní vlastnosti i vliv na ekosystém, např. bukové listy v chudých půdách zkvalitňují zeminu. Na vrcholu rezervace je přírodními pochody stvořený totem. V záměrně komponovaném záběru vladařovu hlavu korunují čtyři kmeny živých buků v pozadí; pravicí třímá žezlo.
Jeden ze skalních převisů se zdvojeným teplotním působením (vyhřátý kámen spolu s optickým vjemem). Načervenalost zvětrávajícího granulitu způsobují odlesky okolního spadu bukového listí.
Pod skalním hřebenem se svažuje pole kamenné suti. Půda v mezerách mezi kameny drží vlhkost a teplotní podmínky jsou velmi vyrovnané. Ideální prostředí pro jedli bělokorou. V této přírodní rezervaci jedle spolu s buky mají vhodné podmínky k soužití. Mladé semenáčky jedlí nespásá vysoká zvěř, brání jí v tom balvanitý terén.
Lesní až pralesovitý suťovitý terén Ptačí stěny je pro pohyb člověka náročnější. Seznal jsem, že vstupování do něj je vždy spojeno s riziky padání stromů či uvolňování kamenů. Bez opory hole ohledávající místo došlapu jsou uklouznutí, pád i úraz neustálou hrozbou.
Výběr z informačních zdrojů:
Werner David – Mrtvé dřevo plné života. Grada, 2018
Vladimír Socha, Aleš Vít – Dřevní houby v přírodě a kuchyni. Eminent, 2014
Peter Wohleben – Moudrost lesa. Kazda Brno, 2018
Fotografie: Zdeněk Hosman
