Pozoruhodnosti šumavských lokálek

Tratěmi jihovýchodní Šumavy. Spolky nadšenců železniční profese se pokoušejí udržovat a rozvíjet dědictví předchůdců… Fotoblog.

Obecněji jsou lokálky vedlejšími železničními tratěmi; povšechně chápáno jsou to venkovské dráhy s pomalejší rychlostí vlaků doplněné koloritem malých nádražíček a zastávek na znamení. U zrodu šumavské železnice na konci 19. století byl podstatný schwarzenberský zájem o dopravu dřeva ze šumavských lesů.

Mapka ilustruje tři směry lokální železniční dopravy jihovýchodní Šumavy (zdroj: informační tabule ve stanici Nové Údolí; upravil ZH). První trať mířící na Šumavu navazovala na již existující dráhu z Č. Budějovic přes Český Krumlov do Kájova; červená linie (zprovoznění 1891), a to z Kájova do stanice Želnava; oranžově (otevřena 4. 7. 1892; letos 130 let). V roce 1893 byla zahájena železniční doprava ze Strakonic do Vimperku a z Číčenic do Prachatic (černé linie). Vimperská a prachatická větev pokračovaly do Volar (r. 1910) o což se nejvíce zasloužil volarský učitel Wenzel Draxler.

Ve stanici Želnava (německy Salnau) byl zřízen portálový jeřáb k nakládání dřeva na vagony. Dřevo z lesů se na stanici dopravovalo Schwarzenberským plavebním kanálem a jeho odbočkou Želnavským smykem. Při vichřici 4. července 1929 se jeřáb zřítil a byl nahrazen novým. Do r. 1964 se železniční stanice jmenovala Želnava, poté Nová Pec. Podruhé se jeřáb v N. Peci zřítil po vichřici koncem června 1991. Foto Mayer Horní Planá; zdroj: soukromá sbírka.

Na konečné stanici Nové Údolí u hranice s Bavorskem. Jak daleko je odtud vlakem do Prahy a do Pasova? Roku 1910 došlo ke vzájemnému propojení šumavských tratí Volary – Černý Kříž – Nové Údolí – Haidmühle. Obec Nové Údolí se po r. 1947 nacházela v zakázaném hraničním pásmu a v r. 1953 byla celá zničena. Po zániku osady nákladní doprava pokračovala; osobní doprava skončila r. 1976 (na bavorské straně bylo 14 km tratě odstraněno).

Nové Údolí se snaží oživovat nadšenci spolku Pošumavská jižní dráha (PJD). Na slepé koleji za nádražím instalovali tři vagony. Krčma Vagon je pro turisty sezónní osvěžovnou. V jednom z vagonů je malé železniční muzeum; několik roků nepřístupné.

Spolek PJD požádal o změnu označení a vlastnictví zbytku bývalé dráhy v Novém Údolí. Drážní úřad v Praze r. 2020 převedl dráhu i pozemek do vlastnictví spolku. Na fotografii zbytek kolejí původní dráhy z jejího konce pár metrů za hranicí od bavorského Haidmühle (v pozadí malá lokomotiva).

Tabule k Pošumavské jízdní dráze podává částečně zkreslené informace. Ověřil jsem si 65 delšími kroky, že dráha není v délce 105 metrů.

Lokomotivka na zbytkové koleji původní dráhy v Novém Údolí je připravená k budoucí ukázce provozu.

Ze tří vnitrozemských vlakových nádraží Č. Budějovice, Číčenice, Strakonice v nadmořských výškách 393 – 396 m vyjíždějí šumavské lokálky do horských terénů Šumavy. Nejvýše položenou stanicí v českých zemích je Kubova Huť – 995 m n. m. Vedle nádraží Kubova Huť stojí dřevěná bouda, na všech svých stranách je zdobena železničním náčiním – tabulemi, výstražníky i ukázkami materiálů.

Pečlivou práci ctitele železnice pana Matějky podporuje Stifterův  pošumavský železniční spolek.

V jízdním řádu jméno železniční stanice, jež je uvedeno na fotografii, nenajdete. Budovu od Českých drah zakoupil soukromník a nechal instalovat tabuli s tímto svým názvem stanice. Reálně je v jízdním řádu místo pojmenováno Zátoň – Boubín.

V roce 1939 šumavští Němci jako poděkování za začlenění do německé říše a zároveň za „osvobození“ od Čechů poslali Adolfu Hitlerovi do Berlína májku. Stará mohutná jedle poražená v boubínských lesích byla pěti koňskými a volskými potahy stažena do nádraží Schattawa, česky Zátoň (totožná stanice jako na předchozím snímku). Mohutná májka se přepravovala na sedmi plošinových vagonech přes Volary a Pasov do Berlína (zdroj fotografie: soukromá sbírka; různých fotografií k dopravě májky pro Hitlera existuje více, stejně tak popisů akce).

Na šumavských tratích v současnosti funguje soukromý dopravce společnost GW Train Regio (GWTR). Vlak v lesní stanici Černý Kříž měl letos v neděli 3. července pokračovat na konečnou do Nového Údolí, ale cestu nedokončil. Před jiným vlakem přijíždějícím z N. Údolí v podmáčeném terénu spadl strom. Občasný jev provozu šumavských lokálek.

Šumavské léto s párou, aneb jízda v historických vagonech tažených parní lokomotivou. Ve Volarech se 3. – 5. července letos konaly ukázkové jízdy. Následující čtyři snímky akci dokumentují.

Na konci vlaku byl pro cestující připraven otevřený vyhlídkový vagon.

Interiér historického vagonu. Dřevěná sedadla, tyto lavice, si pamatuji z doby dětství před 65 roky. Naposledy jsme se těmito vagóny „dřeváky“ dopravovali na Lipno na studijní malířský plenér v roce 1971/72.

Jídelní vůz s nápojovým pultem.

Na stěně nádraží ve Volarech elipsovitá tabulka připomíná průkopníka šumavských lokálek.

U vozového depa ve Volarech je pomníkem železniční soukolí;  velikost kol 175 cm.

Parní lokomotiva Kafemlejnek (310.093). Vyrobena r. 1901 v První českomoravské továrně na stroje v Praze – Libni. Tato lokomotiva na nádraží ve Volarech měla vézt vlak z historických vagónů do Nového Údolí, ale pro poruchu byla ostavena a vlak odvezla lokomotiva motorová.

Fotografie: Zdeněk Hosman (snímky jsou pořízeny v rozpětí několika roků).