Podhorské poklady podzimu

Za slunečného dne lze v rozhledech podhorskou krajinou vidět pokladnici. Zlato i bronz dílem v korunách, dílem na zemi; a z toho ční stříbrné tyčoví. Fotoblog.

Blanský les

Od prosince r. 1989 je Blanský les úředně vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) v celkové rozloze 212 km2. Horský masiv se nachází severozápadně od Českého Krumlova a západně od Českých Budějovic. Podle údajů správy CHKO, více než polovinu území – 56%, pokrývají lesní porosty. Dřívější rostlinné pokrytí Blanského lesa tvořily hlavně bučiny.  Ty se v původní formě zachovaly na severních svazích masivu dodnes a jsou pěstovány záměrně.

Bučiny na území CHKO Blanský les

Ve zmíněné oblasti mezi deseti dosud vyhlášenými přírodními rezervacemi (PR) jsou v šesti z nich předmětem ochrany bukové lesy čili bučiny (rostlinná společenství s převahou buku). Rozsahem největší a vyhlášením přírodní rezervací nejstarší z nich je PR Kleť. Dále jsou to tři chráněná území květnatých bučin v severozápadní části Blanského lesa; jsou vzdálenostmi terénů sobě blízká: PR Vysoká Běta,  PR Jaronínská bučina, PR Chrášťanský vrch. Další dvě přírodní rezervace zahrnují podhorské a horské bučiny s příměsí jedlí bělokorých, smrku, jakož i dalších listnáčů na kamenných sutích: PR Ptačí stěna a PR Malá skála.

Na území CHKO Blanský les převládá lesní typ květnaté bučiny, což je bohaté bylinné patro ve výškovém rozmezí 600 – 1000 m nad mořem.  Tyto porosty se objevují v místech s prudkými svahy. Vedle toho se ve zdejším předhoří Šumavy vyskytují chudší typy smíšených lesů, tzv. bikové bučiny,  jsou vázány na méně členitý terén bez strmých svahů.

Bučiny obrazem

Z výtvarně-estetického náhledu jsou bukové lesy atraktivní především v podzimku. Nabízejí barevné kontrasty šedavých až namodralých odstínů kmenů (zrcadlení nebe) spolu s listovím ve skupinách žlutí, oranží až k páleným hnědím v korunách stromů a též pod nimi. Při svých podzimních cestách krajinou Blanského lesa fotograficky zaznamenávám formy bukového lesa v různých světelných podmínkách.

Vrch Bulový (953 m) z rozhledny na hoře Kleť (1083 m). V krajinném celku výrazně vyniká bukový porost.

Kleťský bukový oddíl.

Mlází skrývá nohy a těla se nadnášejí.

Záře kmenů v mrazivém odpoledni.

Říjnově planoucí koruna.

Žactvo a studentstvo bukové školy.

Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) má jméno dle podzimní formy vzhledu. Průsvitné blanité oplodí může připomínat stříbrný svit měsíce. Hojný výskyt v ČR ohroženého druhu rostliny jsem zaznamenal v bylinném patře bučiny PR Chrášťanský vrch.

Koberec bukových listů na cestě Jaronínskou bučinou.

Občas vstoupit do temnoty a zkusit jít ke světlu…

Ohnivé listoví buků na pozadí smrčiny.

Blanský les s horou Kleť a s bučinou na severním úbočí. 

Pokračování výhledu; dole pod horou je obec Krasetín.

Podzimní buková svatyně se sloupořadím.

Vrátí se k nám „doba buková“?

Podle údajů ministerstva zemědělství (MZe) ČR v minulosti býval na našem území nejrozšířenější dřevinou buk lesní (40,2%), potom jedle bělokorá a duby (19,8 a 19,4 %); smrk ztepilý rostoucí jen na horách se vyskytoval v 11 procentech. Dnes je z komerčních důvodů skladba dřevin jiná: smrk  49,5%, borovice 16,1%, listnáče celkem 27, 7% (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR 2019). Podle MZe ČR při obnově lesů by současný podíl listnáčů měl být kolem 62% a podíl smrku 33 procent, zbytek pro ostatní dřeviny. Pro pozitivní vlastnosti i vliv na lesní hospodaření býval staršími lesníky buk nazýván „matkou lesa“, některými též „otec lesa.“

Fotografie: Zdeněk Hosman

Tematicky související fotoblogy:

• Ptačí stěna (2021)
• Bučinou na horu vábivou (2019)
• Podzimní svátek stromů (2018)
• Jeseň v podhoří Šumavy (2017)