Plavení dřeva Želnavským smykem

Technická památka Želnavský smyk, odbočka Schwarzenberského plavebního vodního kanálu, byla rekonstruována a počátkem května 2022 se konala slavnost s ukázkou plavení dřeva. Fotoblog.

Krátce z historie Želnavského smyku

Želnavský smyk je spojen s existencí technického díla Schwarzenberského plavebního vodního kanálu, kterým se ze šumavských lesů vodní cestou v propojení s Dunajem dopravovalo dřevo do Vídně. Želnavský smyk vznikl v roce 1887 v souvislosti s postupným přivedením železniční tratě z Českých Budějovic, přes Český Krumlov a z Kájova do stanice Želnava; zprovozněna 1892 (dnes název stanice Nová Pec, okres Prachatice). V železniční stanici Želnava bylo pro dřevo vybudováno nákladové překladiště. Plavení dřeva Želnavským smykem se provozovalo do roku 1961. Roky neudržované koryto plavebního kanálu bylo zaneseno, obrostlo křovím a stromy, část kamenných desek se zbortila… Větší část původního Želnavského smyku od počátku 50. let 20. století spravuje podnik Vojenské lesy a statky. Roku 2017 se rozhodlo o rekonstrukci. Vznikl sdružený projekt obnovy a zpřístupnění přírodního a kulturního dědictví regionu. Partnery projektu byly Vojenské lesa a statky ČR, s. p., Lesy ČR, s. p. a Turismusverband B?hmerwald. V částech plavebního kanálu byly nahrazeny a nově usazeny desky z původního materiálu hrubozrnné pl?ckensteinské žuly; vyrobeno v Rakousku. Desky jsou sestaveny na sraz ve sklonu 2:1, na dně jsou uložené do štěrkového lože.

V sobotu 7. května 2022 se na Želnavském smyku konala slavnost znovuotevření. Program slavnosti byl kulturní, naučný i technicky sportovní. I když celý den drobně pršelo, na lákadlo plavení dřeva se zájemci přišli podívat.

Schwarzenberský plavební kanál (část toku dole) byl na trase zásobován vodou z jedenadvaceti potoků. Jeden z nich, potok Rasovka (Hefenkriegbach), pramení pod Hraničníkem, 1283 m n. m. (na snímku přítok shora). Nahnědlá tónovaná voda je zabarvena průtokem rašelinišť.

U rozcestí Klápa, 838 m n. m. Ze Schwarzenberského kanálu byla vybudována odbočka – 3, 8 km dlouhý Želnavský smyk (zkráceně ŽS), který ústil ro řeky Vltavy. Vpravo okraj mostku a stavidlo ŽS.

V úvodní části ŽS jsou břehy porostlé stromy.

Koryto vybíhá z lesa a po mírné zákrutě se rovná do terénní přímky.

Slavnost na Želnavském smyku zpestřila fanfára a koncert trubačů Doupovští slivoni. Septeto zahrálo na lovecké lesní rohy a prezentovalo skladby starých mistrů i současných skladatelů.

Na pódiu zahrál, zazpíval a zatančil folklorní soubor Libín z Prachatic.

Mezi diváky mne zaujalo několik mužů z Rakouska v klasických pracovních úborech jako ozvěna dávnějších dob  (k potvrzení viz závěrečná historická fotografie z překladiště dřeva).

K ukázce plavení byla připravena dvoumetrová polena v průměru přes 20 cm.

Skutálené dřevo ve vodě krátce zmizelo z dohledu. Rychlost plaveného dřeva ve vodě dosahuje prý až 60 km/hod. 

Podhorský terén kolem střední části plavebního kanálu. Všimneme si, že původní žulové desky na bocích koryta měly lichoběžníkovou formu a některé z nich byly rozměrnější.

Po více než kilometrové plavbě diváci mohli v rovinatější části sledovat způsob vytahování polen na břeh. Jedním hákem se poleno chytá zdola a druhým shora.

U dlouhé klády se použily dvě páky tvaru hokejky; na břeh se po nich dřevo přitahovalo háky.

Fortelná obnova části Želnavského smyku cestou nad osadou Nová Pec.

Josef Seidel: Překladiště dřeva na konci Želnavského smyku, kolem r. 1900 (zdroj: soukromá sbírka). Dlouhé kmeny, anebo i kratší, ale hmotnější se z vody vytahovaly pomocí vykládacích pák (podobné hokejkám). Práce při plavení dřeva na Šumavě byla náročná časově (od 5 hodin ráno do 19. hodiny večer) a vyžadovala větší počet dělníků i účelnou organizaci práce. V dobovém snímku si všímáme výrazného odlesnění šumavské krajiny.

Fotografie: Zdeněk Hosman

Informační zdroj k textu: Hynek Hladík, dvojjazyčná kniha Schwarzenberský plavební kanál v zrcadle historických dokumentů. Der Schwarzenbergische Schwemmkanal im Spiegel historischer Dokumente. Vydavatel Vojenské lesy a statky ČR, s. p., 2021.