Kleť, hora Kráska

Je viditelná zdaleka z horských vrcholů Šumavy, též z vnitrozemí. Pro cestovatele se masiv Blanského lesa s horou stal orientační částí oblasti i přitažlivým místem k návštěvám. Fotoblog.

Jméno hory

Prvním písemným dokladem původního názvu hory je listina krále Přemysla Otakara II. jíž r. 1263 zakládacím privilegiem zřídil a obdaroval cisterciácký klášter Svatá Koruna (Zlatá Koruna); v latinském textu je vytýčena hranice území, místo zapsáno ad montem Naklethi. Postupně se objevovaly varianty jména, např. Naklati, Kletie, Kleta, Kletý, Klet; po roce 1918 současný název Kleť. Od poloviny 17. století se užívalo i německé pojmenování: Schöninger; zlidověle Schenigl či Šenýgl (německý název přetrval v mapách po roce 1918 a dodnes je v mapách tištěných v Rakousku a Německu). Německý název je prý odvozen z názvu osady dříve Krasletín, dnes Krasetín, která je na severním úbočí Kletě.

Po Mnichovské dohodě a obsazení Československa byla Kleť, stejně jako velká část okresu Český Krumlov přiřazena k říšsko-německé župě Oberdonau v Linci. Výřez z mapy znázorňuje tehdejší novou hranici a německý název Kleti – Schöninger;  na vyznačené hranici místo přibližně uprostřed (příruční a cestovní mapa B?hmen – Mähren : Čechy – Morava, nakladatelství Edvard Fastr, Praha 1941 (zdroj: archiv ZH).

Hora Kleť je oficiálně vysoká 1083,2 metrů n. m. Na jejím vrcholu byla v roce 1825 vybudována kamenná rozhledna, sloužící ke kruhovým výhledům do krajiny. Na Kleti je vztyčen zdaleka viditelný ocelový stožár TV vysílače; vysoký je 172 metrů. Na hoře funguje známá hvězdárna, nejvýše položená astronomická observatoř v Čechách. Na Kleť vede lanová dráha, kterou provozuje obec Holubov. Krajinu s horou si oblíbili turisté z tuzemska i z ciziny. Horský masiv Blanský les, který korunuje Kleť, je známý od 18. století a názory na původ jeho jména se různí. V prosinci roku 1989 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Blanský les. Geomorfologicky patří oblast k Šumavskému podhůří a většinou území je řazena k podcelku Prachatická hornatina. Vegetace, jež horský masiv pokrývá, spolu se světlem a proměňující se barevností, sugeruje pozorovateli výraz monumentality. Na svazích hory jsou častým společenstvem bikové bučiny, tj. chudé, na kyselém substrátu v pahorkatinném až podhorském pásu v nadmořských výškách 600 až 800 metrů. Mezi dřevinami se též objevují javor klen, dub, jedle bělokorá, modřín a smrk ztepilý.

Třináct pohledů

Předkládám výběr z průběžně zaznamenávaných snímků hory viděné z různých směrů. Kleť je pozoruhodná po celý rok svými proměnami v barvách, spolu s nimi ve světelných podmínkách dne. Ze zkušenosti obrazového dokumentaristy je hora nejpěknější v období jara a pak na podzim. V obou ročních údobích se nejvíce proměňují listnáče a mezi nimi dominují bučiny, kterých je v Blanském lese větší část.

Kleť zaznamenaná ze severozápadu z rozhledny na hoře Libín (Prachaticko); vzdušnou vzdáleností kolem 23 km. Fotografie:  Jaromír Soukup, kamarád, se kterým máme společné zájmy. Fotografie z konce října 2019 při východu slunce.

Náhled na Kleť od jihovýchodu (vrchol nejvýše s mezerou).

Masiv Blanského lesa zaznamenaný od jihu z okraje území Vojenského újezdu Boletice v polovině května s rašícími bučinami. Horský charakter masivu je odtud výrazný.

Vyklenutí hřebenu Kleti ve stoupajících obloucích ze vzdálenosti kolem 8 – 9 kilometrů.

Blanský les ze severní strany.

Jaro v Podkletí s vesnicí Krasetín.

Jarní bučina se v odstínu zelení promění a až do podzimu barevností splývá se smrčinou.

Kleť od východu nad Zlatou Korunou na počátku říjnového zlátnutí bučin.

Každý rok okolo poloviny října se listy buků rychle zbarvují od oranžových do pálených hnědí.

Závěr října na severním úbočí hory Kleť. Podzimní ohňostroj bučin a dalších listnáčů.

Foto z místa jako u předchozího snímku ukazuje, že na počátku listopadu jsou koruny bezlisté.

Od počátku listopadu až do počátku dubna jsou na severních svazích Kleti při východu Slunce a bočním osvětlení dobře viditelné rozdíly lesního společenstva. Vlevo je linie lesního koridoru, jímž na horu vede lanová dráha.

Na samém konci dubna se občas stává, že v podhoří kvetou ovocné stromy a do rána je hřeben přikrytý nově napadaným sněhem. Není divu, vždyť je to skutečně hora, jež má velký počet obdivovatelů. Kleť zobrazovali výtvarníci, profesionálové i amatéři (Kniha Kleť a Blanský les, obraz krajiny – krajina v obrazech, 2014). Psali o ní básník Jaroslav Vrchlický (Klet a Kluk), spisovatel Alexandr Kliment (Naše Hora), znalec Jiří Bárta (Kleť: milovaná hora, 2011). Nedávno jsem slyšel písně, které „Krásku“ oslavují. My, co bytujeme v bližším dohledu Kleti ji ctíme i proto, že je zdrojem pitné vody pro okolní obce (prameny osmi malých toků).

Fotografie: Zdeněk Hosman (13x), Jaromír Soukup (1x).

Tematicky spojité fotoblogy:

• Bučinou na horu vábivou (2019)
• Pošumavské rozhledy (2020)