„Neznáš pýchu Pražanů, zvůlí spjatých občanů? Ó jaks hoden naší plačky!“(Josef Kajetán Tyl: Jindy a nyní /20. a 27. 6. / 1833).
Čechie dlouhodobě pláče. Kdejaká pražská stěna se proměňuje v zeď nářků (mimo metropoli jsou dle mínění našinců zdmi nářků bankomaty při výběru hotovosti). Pražskou plačku chtěla jednou trumfnout brněnská horečka tyjátrová „vaše-naše násilí.“ A kde jinde, než u Ústí nad Labem číhá u stínadla Bém, aby jednou vaší/naši plačku sejmul. Neúkojné kvílení Čechie pravidelně zvedá část divého ptactva ze zbývajících mokřin, aby na čas odlétlo do mírnějších krajin. Konzervativní domácí ptactvo ve farmách podnítilo literární orbu. Báseň zrýmovala svého poetu k rouhačství:
Ach, co vaše/naše kasta nadřazenců zkusí, když se projde hejnem hejt(r)ů husí.
Načichnou tím křikem, hnusy! Neholduješ povýšencům? Nýmandi prý musí!
Zprávou přispěl doktor sociálních běd. Krátce shrnul dlouholetý výzkum k te(r)orii elit: Příslušníci elity jsou i mezi jelity. Starší plačka, uctívačka kultu svatouška, horlivě dění komentuje trojím zvoláním s pokřižováním – svatá sprostoto – svatá prostoto – svatá prostato!
Bedřich Dlouhý (*1932): Husy, 1988 – 90, olejomalba na plátně 230 x 300 cm; (část obrazu), soukromá sbírka. Repro: archiv Z. H.
Plačky – Praeficae
Ve starodávnu bývaly plačky za úplatu najímány, aby bědováním zvýraznily úmrtí člověka; zároveň smutek předstíraly. Dřívější profesionální oplakávačky dnes nahrazují mediální šumaři, politologové a političtí komentátoři. Všude, kde jsou možnosti, se k nim přidává část blogových propagandistů. Setrvačně se lamentuje tu nad domácím blkákovem (zhloupnutí venkovanů a penzistů Čechie), tu nad boryšem a vtěleným Supra-Bafometem (nejvyšší ďábel). Zde vypsané terče jsou od bééé. Plačky jsou jako sirény, zapnete je a setrvale kvílí. Dle vox populi jsou hudrující pisálkové lidově nazýváni prosté tutky. Rozumějme správně motivaci vašich/našich brblalů: oni nářkem a moralizováním části spoluobčanů šíří především blaho své a další z nich dobro svých plátců. K tomu všem vzkazuje Oskar Wilde: Snaha konat dobro plodí neuvěřitelné nafoukance. (Seznam nepřátel náfuků eviduje tingltangl evropské nahoty). Osobně formulovaná definice bez přispění wikiny etc. Propaganda: Z dogmat účelově sestavený, jednostranně zaměřený názor k ovlivnění jednotlivců, skupin i veřejného mínění občanů. Propaganda, podobně jako reklama, nepotřebuje myšlení. Prvoplánové sdělení má vyvolat emoce. Propaganda/reklama (P/R) je ideologické blablabla v primitivní češtině s cílem, manipulováním zasáhnout širokou masu nerozlišujících objektů; nezávislý, autokritický, vnitřně svobodný subjekt identifikaci s P/R nepřijímá.
Karel Nepraš (1932 – 2002): Velký dialog, 1966; laminát, drát, textil, lak. 145 x 190 x 83 cm. Národní galerie Praha. Repro: archiv Z. H.
Drškatí a Mrzúti
Podle Krhútské kroniky (Chronica crhutorum), po bojích mladokrhútů se starokrhúty se po Čechii rozptýlila tlupa Drškatých (v krhútštině drška = kruťas, ukrutník). Mnoho z nich udělalo (i nadále dělá) místní i nemístnou kariéru. Někteří to dotáhli až do (par)lamentu, senátu a výš i v dál, nejpomazanější z nich do eurosakramentu. Z Moravie do Čechie pak přicházejí Mrzúti, odpadlíci Moravanů. Jejich genetický otisk je součástí duševní národní aktivity, zkráceně DNA, ale i dna skupiny voličů, jejichž volbu vítězů (kvůli spodině voličů) zpochybňuje sekta kokrhútů, neb je to v rozporu s jejími přáními.
Starokrhút zápasí s mladokrhútem. Neznámý německý mistr, rytina z 15. století. Repro: archiv Z. H.
Kdo nyní lká nad ztracenou, bájnou nerozborností Čechie? Vašim/našim „dobrákům“ se po roce 1948 podařilo venkovanům silou vnutit jednotu zemědělskou. Pamětníci vědí, jak z rozhlasu i ČST kanálu radostně tekla ideová jednomyslnost národně frontovních kandidátek i oslav. V manifestacích byla mládežníky organizovaně nesena hesla o jednotě skoro jako vy-shit-á. Národní jednota se dnes jeví být passé!
Kam s Plačkou Čechie?
Řešil jsem výzkumný projekt v oboru naiadologie (věda o rusalkách). Požádal jsem o globální grant, který podpořilo Rusko, neboť součástí slova rusalka je rus-. Východiskem k systematice rusalkovitých byla práce naiadologa Enna Vetemaa (1939 – 2017) Eesti näkiliste välimääraja (Estonské obojživelné rusalky). Plačka česká, lat. Praefica bohemica by v kmenu Rusalky mohla být umístěna do V. čeledi Rámusilkovitých, Carrulidae. Tam v 10. rodu je Lamentosa; Šumavané jí domácky říkají Kvilda a Ostravané fňukna. Někteří z multi-kulti arbitrů akademie běd EU, např. Ekel, Flussová, Kajfáš navrhují, aby Plačku nahradila Drškatka (odkaz ke Krhútům – viz Drška) a aby místo nežádoucího přízviska „česká“ měla přídomek kvílící, latinsky querulus. Tím by se podle evropské směrnice zařadila do 11. rodu k nymfě Hubatka přisprostlá, Carrula immunda. Jsi-li hoden(a) vaší/naší plačky, kňourej.
Nymfa Čechie má ve své domovině horu charakteristického tvaru a významu (ilustrace Z. H.)
